Přibližně 85 procent kožešinového průmyslu pochází ze zvířat žijících v zajetí v kožešinových továrních farmách.1 Tyto farmy mohou chovat tisíce zvířat a jejich chovatelské postupy jsou po celém světě pozoruhodně jednotné. Stejně jako u jiných intenzivních chovů zvířat jsou metody používané v kožešinových továrnách navrženy tak, aby maximalizovaly zisk, a to vždy na úkor zvířat.

Bolestivý a krátký život

Nejčastěji chovanými kožešinovými zvířaty jsou norci, následovaní liškami. Pro kožešinu se chovají také činčily, rysi a psíci mývalovití.2 Odhalení PETA o ruských zařízeních, kde se zvířata chovají a zabíjejí pro kožešinu, odhalilo jeden provoz, kde 700 klecí věznilo 2 000 zvířat v jediné boudě. V jiných zařízeních se pracovníci neobtěžovali ověřit, zda jsou zvířata v bezvědomí, než jim usekli hlavu nebo zlomili vaz. Více informací o tomto vyšetřování naleznete na stránkách PETA.org.

Padesát procent norkových farem se nachází v Evropě, zbytek je rozptýlen po celém světě, v Severní Americe a v zemích, jako je Argentina, Čína a Rusko.3 V zařízeních, kde jsou norci chováni a poráženi pro kožešinu, pracovníci obvykle chovají samice norků jednou ročně. V každém vrhu jsou asi tři nebo čtyři přeživší koťata, která jsou usmrcena ve věku asi 6 měsíců, podle toho, v jaké zemi se nacházejí, po prvních silných mrazech. Norci využívaní k chovu jsou chováni čtyři až pět let.4 Zvířata – která jsou umístěna v nesnesitelně malých klecích – žijí ve strachu, stresu, nemocech, s parazity a v dalších fyzických a psychických útrapách, a to vše kvůli zbytečnému globálnímu průmyslu, který ročně vydělává miliardy dolarů. Více informací o tom, co se těmto zvířatům děje, naleznete v této reportáži organizace PETA o norkové farmě v USA.

Králíci jsou pro maso zabíjeni po milionech, zejména v Číně, Itálii a Španělsku. Průmysl králičích kožešin, který byl kdysi považován za pouhý vedlejší produkt této spotřeby, vyžaduje silnější kožešinu starších zvířat (králíci chovaní na maso jsou zabíjeni před dosažením věku 12 týdnů).5 Organizace spojených národů uvádí, že každoročně je zabita nejméně 1 miliarda králíků pro jejich kožešinu, která se používá na oděvy, jako návnada při muškaření a na ozdoby řemeslných předmětů.6 Vyšetřování asijské organizace PETA na králičích kožešinových farmách a jatkách v Číně zjistilo, že králíci jsou nuceni žít ve stísněných a špinavých klecích, než jsou nakonec pověšeni a staženi z kůže – někdy ještě zaživa.

Život na „ranči“

Chovatelé kožešinových zvířat kvůli snížení nákladů nacpou zvířata do malých klecí a nedovolí jim udělat více než pár kroků tam a zpět. Tato stísněnost a uzavřenost je obzvláště nepříjemná pro norky – samotářská zvířata, která mohou ve volné přírodě zabírat až 2 500 akrů mokřadního prostředí.7 Úzkost a frustrace ze života v kleci vede norky k sebepoškozování – kousání do kůže, ocasu a nohou – a k zběsilému tempu a nekonečnému kroužení. Zoologové z Oxfordské univerzity, kteří studovali norky v zajetí, zjistili, že navzdory tomu, že byli po generace chováni pro kožešinu, nebyli norci domestikováni a v zajetí velmi trpí, zejména pokud nemají možnost plavat.8 Stejně tak trpí lišky, mývalové a další zvířata, u nichž bylo zjištěno, že v reakci na stísněné podmínky v kleci kanibalizují své soukmenovce.

Zvířata v kožešinových továrnách jsou krmena vedlejšími masnými produkty, které jsou považovány za nevhodné k lidské spotřebě. Voda je dodávána systémem niplů, které v zimě často zamrzají nebo mohou selhat kvůli lidské chybě.

Jed a bolest

Zvířata v kožešinových továrnách nechrání žádný federální zákon o humánní porážce a metody zabíjení jsou hrůzné. Protože chovatelům kožešinových zvířat záleží pouze na zachování kvality kožešin, používají metody porážky, které sice zachovávají kůže neporušené, ale mohou vést k extrémnímu utrpení zvířat. Malá zvířata mohou být namačkána do krabic a otrávena horkými nefiltrovanými výfukovými plyny z nákladního automobilu. Zplodiny z motoru nejsou vždy smrtelné a některá zvířata se při stahování z kůže probudí. Větším zvířatům jsou do tlamy nasazeny svorky nebo tyče a do řitního otvoru tyče a jsou bolestivě usmrcována elektrickým proudem. Jiná zvířata jsou otrávena strychninem, který je udusí tím, že ochromí jejich svaly bolestivými, tuhými křečemi. Dalšími běžnými metodami porážky na kožešinových farmách jsou plynování, dekompresní komory a lámání vazu. Více informací o utrpení, kterému jsou tato zvířata před smrtí vystavena, naleznete v tomto vyšetřování organizace PETA na wisconsinské kožešinové farmě.

Kožešinový průmysl odmítá odsoudit i zjevně kruté metody usmrcování, jako je například usmrcování elektrickým proudem. Podle Americké asociace veterinárních lékařů způsobuje usmrcení elektrickým proudem „smrt fibrilací srdce, která způsobuje hypoxii mozku“, ale varuje, že „zvířata neztrácejí vědomí po dobu 10 až 30 sekund nebo déle od nástupu fibrilace srdce“. Jinými slovy, zvířata jsou nucena trpět srdečním infarktem, dokud jsou ještě při vědomí.9

Odnesli byste svého psa?“

Když organizace PETA v roce 2005 prováděla tajné vyšetřování obchodu se psími a kočičími kožešinami, vydali se vyšetřovatelé na trh se zvířaty v jižní Číně a zjistili, že psi a kočky živoří v malých klecích a jsou viditelně vyčerpaní. Některé z nich byly na cestách několik dní, převáženy v chatrných klecích z drátěného pletiva bez jídla a vody. Zvířata byla v klecích namačkána tak těsně, že se nemohla hýbat. Kvůli převozu přes celou zemi v tak žalostných podmínkách viděli naši vyšetřovatelé mrtvé kočky na vrchu klecí, umírající kočky a psy uvnitř klecí a kočky a psy s otevřenými ranami. Některá zvířata byla letargická, jiná se mezi sebou prala a byla z uvěznění a vystavení nepříčetná. Všechna byla vyděšená.

Vyšetřovatelé uvedli, že do každého kamionu bylo naloženo až 800 zvířat, přičemž klece byly naskládány jedna na druhou. Klece s živými zvířaty byly házeny z horních částí nákladních automobilů na zem o deset metrů níže, přičemž se zvířatům v nich roztříštily nohy. Mnohá zvířata měla ještě obojky, což bylo znamením, že kdysi byla něčími milovanými společníky, kteří byli ukradeni, aby byli utlučeni, oběšeni, vykrváceli a uškrceni drátěnými smyčkami, aby se z jejich srsti mohly vyrobit kabáty, ozdoby a cetky.

Tajní vyšetřovatelé z organizace Swiss Animal Protection/EAST International objížděli kožešinové farmy v čínské provincii Hebei a zjistili, že lišky, norci, králíci a další zvířata se potácejí a třesou ve venkovních drátěných klecích, vystaveni všemu, od spalujícího slunce přes mráz až po prudký déšť. Na těchto farmách jsou rozšířené nemoci a zranění a zvířata trpící úzkostnou psychózou si okusují vlastní končetiny a opakovaně se vrhají proti mřížím klecí.

Globalizace obchodu s kožešinami znemožnila zjistit, odkud kožešinové výrobky pocházejí. Kůže procházejí mezinárodními aukčními síněmi, jsou nakupovány a distribuovány výrobcům po celém světě a hotové výrobky jsou často vyváženy. I když je na etiketě kožešinového oděvu uvedeno, že byl vyroben v některé evropské zemi, zvířata byla pravděpodobně chována a poražena jinde – možná na čínské kožešinové farmě, kde za týrání zvířat nehrozí žádné sankce.

Zdravotní rizika a ničení životního prostředí

Na kožešinových farmách i na trzích se živými zvířaty se daří patogenům, takže pokud jde o rizika pro veřejné zdraví, která představují, tato prostředí se neliší. V místech, kde jsou zvířata držena v těsném uzavření nebo usmrcována, se mohou na člověka šířit smrtelné choroby. Tísnění zvířat ve špinavých podmínkách způsobilo pandemii nového koronaviru a způsobilo také mutace. Podle Světové zdravotnické organizace ke konci roku 2020 „šest zemí, konkrétně Dánsko, Nizozemsko, Španělsko, Švédsko, Itálie a Spojené státy americké, zaznamenalo výskyt viru SARS-CoV-2 u norků chovaných na farmách. „10 V Dánsku byly zjištěny případy onemocnění lidí virem COVID-19 s variantami SARS-CoV-2 spojenými s chovem norků, včetně tuctu případů s jedinečnou variantou.11 Dánsko od té doby oznámilo plány na usmrcení milionů norků, kteří již byli chováni na jeho farmách, ve snaze omezit šíření zmutovaného viru – což by podle Mette Frederiksenové, premiérky země, mohlo mít „ničivé následky po celém světě“.12

V rozporu s propagandou kožešinového průmyslu výroba kožešin ničí životní prostředí. Množství energie potřebné k výrobě pravého kožichu z kůží zvířat chovaných na ranči je přibližně dvacetkrát vyšší než množství energie potřebné k výrobě oděvu z umělé kožešiny.13 Kožešina není ani biologicky odbouratelná díky chemickému ošetření, které se používá, aby se zabránilo jejímu hnití. Proces používání těchto chemikálií je také nebezpečný, protože může způsobit kontaminaci vody. Každý norek stažený z kůže kožešinovými farmáři vyprodukuje asi 44 kilogramů výkalů.14 Na základě celkového počtu norků stažených z kůže v USA v roce 2014, který činil 3,76 milionu, produkují norkové továrny ročně desítky tisíc tun hnoje.15 Jedním z výsledků je téměř 1 000 tun fosforu, který pustoší vodní ekosystémy.16

Co můžete dělat

Velká Británie a Nizozemsko zakázaly kožešinové továrny.17 V roce 2011 bylo v USA 268 farem na chov norků.18 Americké ministerstvo zemědělství již počet farem neuvádí, „aby ochránilo identitu jednotlivých farmářů“.19

Spotřebitelé musí vědět, že každý kožich, podšívka nebo kousek lemu představuje intenzivní utrpení zvířat, ať už byla odchycena, chována nebo dokonce nenarozena. Toto kruté zacházení skončí pouze tehdy, když veřejnost odmítne kožešiny kupovat nebo nosit.

Neprovozujte obchody, které prodávají kožešiny, a dejte jejich majitelům vědět, proč v jejich provozovnách nebudete nakupovat. Pište dopisy do redakcí módních časopisů, jejichž stránky jsou plné modelů oděných do kožešin, a vysvětlete jim, jak nošení kožešin podporuje krutý průmysl a proč je umělá kožešina mnohem soucitnější variantou.

1International Fur Trade Federation, „Types of Wild Fur“, naposledy navštíveno 8. 11. 2020.
2Rachael Bale, „Fur Farms Still Unfashionably Cruel, Critics Say“, National Geographic 17. 8. 2016.
3International Fur Trade Federation, „Farming“, naposledy navštíveno 8. 11. 2020.
4Evropská komise, Vědecký výbor pro zdraví a pohodu zvířat, „The Welfare of Animals Kept for Fur Production“ (Evropská komise, 13. 12. 2001).
5Louisiana Veterinary Medical Association, „Biology of the Rabbit“ (Biologie králíka), naposledy navštíveno 8. 11. 2020.
6Organizace OSN pro výživu a zemědělství, The Rabbit: Husbandry, Health and Production (Řím: OSN, 1997).
7Fur Commission USA, „Mink Biology,“ naposledy navštíveno 8. 11. 2020.
8Georgia J. Mason a kol, „Frustrations of Fur-Farmed Mink,“ Nature 410 (2001): 35-36.
9American Veterinary Medical Association, „AVMA Guidelines on Euthanasia,“ Jun 2007.
10World Health Organization, „Disease Outbreak News, 6. 11. 2020.
11World Health Organization.
12 „Denmark wants to cull 15 million norks over COVID fears,“ Associated Press, 4. 11. 2020.
13Gregory H. Smith, „Energy Study of Real vs. Synthetic Furs,“ University of Michigan, září 1979.
14S.J. Bursian a kol, „The Use of Phytase as a Feed Supplement to Enhance Utilization and Reduce Excretion of Phosphorous in Mink,“ 2003 Fur Rancher Blue Book of Fur Farming (East Lansing: Michigan State University Department of Animal Science, 2003).
15U.S. Department of Agriculture National Agricultural Statistics Service, „Mink, 24 Jul 2015.
16Bursian et al.
17Evropská komise, Vědecký výbor pro zdraví a pohodu zvířat, „The Welfare of Animals Kept for Fur Production(Evropská komise, 13. prosince 2001).
18U.S. Department of Agriculture National Agricultural Statistics Service, „Mink, 6. července 2012.
19Fur Commission USA, „U.S. Mink Production, 2004-2018, „last accessed 8 Nov 2020.

.