Od roku 1879, kdy byla založena společnost, která je dnes známá jako Biblická a traktátní společnost Strážná věž, mají její stoupenci, nazývaní svědkové Jehovovi, osobitou víru, která je odlišuje od hlavního proudu křesťanství. Například věří, že Bůh je jedna osoba, nikoliv trojice. Věří, že Kristus zemřel za hříchy lidí, ale že byl vzkříšen spíše duchovně než fyzicky. Vedení předpovědělo a věří, že brzy nastane konec světa. „Věří, že zničení současného světového systému v Armagedonu je neodvratné a že nastolení Božího království na zemi je jediným řešením všech problémů, kterým lidstvo čelí“. .

Členové věří, že pouze svědkové Jehovovi budou zachráněni, až bude v Armagedonu zabita většina světové populace. Svědkové používají spíše jméno „Jehova“ než „Bůh“ a své uctívání zaměřují spíše na Jehovu než na Ježíše, o němž věří, že byl jediným přímým Jehovovým stvořením. Věří, že Duch svatý je spíše silou než osobou.

Důležitým základním přesvědčením svědků Jehovových je, že Ježíšova nebeská vláda (nebo „moc nebeského království“) začala v roce 1914. Toto datum prý také označuje okamžik, kdy začaly poslední dny. Členové věří, že tři a půl roku po roce 1914 Ježíš přišel „zkontrolovat a očistit“ Společnost Strážná věž a vybral si ji jako jedinou organizaci, skrze kterou bude působit, a jako „jediný prostředek spasení“.

Protože věří, že jejich náboženství je jediné pravé, kladou svědkové Jehovovi velký důraz na osvětu a sdílení své víry. Svědkové věří ve křest a dodržují křesťanské normy týkající se morálky a lásky. Studují Bibli i publikace Strážné věže, které jim pomáhají při výkladu písem.

Praktiky svědků Jehovových

Svědkové Jehovovi neslaví svátky, o nichž se domnívají, že mají pohanský původ, jako jsou Vánoce, Velikonoce a narozeniny. Nesalutují státní vlajce ani nezpívají státní hymnu a odmítají vojenskou službu. Odmítají také transfuze krve, a to i ty, které by mohly zachránit život.

Svědkové Jehovovi mají zakázáno požívat přirozenou lidskou krev nebo její produkty nebo si nechat transfundovat krev, i když existují výjimky pro některé umělé krevní produkty nebo „nekrvavé alternativy“. Postoj svědků proti transfuzím krve odráží význam krve v jejich víře. Podle nich je krev posvátná a představuje život. Přesvědčení, že by se měli „zdržovat … krve“, pochází z biblické pasáže v knize Skutků.

Svědkové se účastní setkání v sálech Království, které obvykle neobsahují žádné náboženské symboly, ale jsou spíše funkční. Na svých setkáních, která obvykle zahrnují dvě shromáždění týdně, studují literaturu Společnosti Strážná věž a Bibli. Pravomoc přijímat doktrinální a organizační rozhodnutí má Správní rada, malá skupina mužů, která sídlí v brooklynském ústředí Společnosti Strážná věž.

Členové praktikují křest a zasvěcení, ale neplatí se desátky ani sbírky; finanční prostředky se získávají z dobrovolných příspěvků. Každý sbor vede sbor služebníků a jmenovaných neplacených starších mužů. Ti, kdo se dopustí vážného hříchu nebo se rozhodnou opustit Společnost Strážná věž, ať už formálně nebo neformálně, jsou „vyloučeni“. Kontakt s vyloučenými členy je omezen na určité osoby, například na ty, kteří mají smluvní závazky, nebo na rodinné příslušníky žijící ve stejné domácnosti. Společnost Strážná věž doporučuje svědkům, aby se v zájmu zachování své duchovní integrity a morálky co nejméně stýkali s těmi, kteří nejsou jejími členy.

Život po smrti?“

Společnost Strážná věž učí, že na počátku nebyla smrt nevyhnutelná. Člověk byl Bohem stvořen se schopností žít věčně. Smrt je fyzickým důsledkem prvotního hříchu Adama a Evy, porušení „božského zákona“. Členové věří, že Ježíš Kristus zaplatil výkupné v podobě dokonalého lidského života a osvobodil lidstvo od hříchu a smrti. Jednoho dne „smrt již nebude“ a lidé budou mít možnost užívat si dokonalého života.

Členové věří, že „… smrtí lidé přestávají existovat. Mrtví nevědí, necítí a neprožívají vůbec nic“. Smrt je přirovnávána ke spánku, protože člověk nemá žádné vědomí, aktivitu ani povědomí o svém okolí a očekává probuzení (vzkříšení). Proto není třeba se smrti obávat jako absolutního konce, protože mrtví, kteří jsou „v Boží paměti“, budou vzkříšeni.

Svědkové Jehovovi nevěří v místo zvané peklo nebo říši věčných muk. Věří však v nebe a naději, že se tam dostanou. Členové se učí, že pouze 144 000 „prověřených a vyzkoušených“ křesťanů skutečně půjde do nebe (na základě Zjevení 14:1-5), aby tam vládli a vládli s Kristem jako králové a kněží. Ostatní, kteří přežijí Armagedon, a ti, kteří budou vzkříšeni, budou mít příležitost naučit se správnému způsobu uctívání Boha a případně žít navždy v „pozemském ráji“.

Víra, že se lidé po smrti stanou anděly, není součástí teologie Svědků. Svědkové Jehovovi spíše věří, že andělé jsou jedinečným stvořením, které se velmi liší svou povahou a „svým místem v Jehovově záměru“, a že je Bůh stvořil dávno předtím, než se na zemi objevil člověk.

Pohřební praktiky

Svědkové Jehovovi nevěří, že mrtví jsou při vědomí nebo že mohou mít nějaký vliv na živé. Vyhýbají se takovým zvykům, jako jsou smuteční hostiny, pohřební oslavy a výročí a oběti za mrtvé. Pohřby se konají podle biblických směrnic a „nečisté praktiky“ jsou přísně zakázány. Pokud nevěřící příbuzní k takovým praktikám přistoupí, „věřící rodina se může rozhodnout od pohřbu odstoupit. Pokud se tak stane, může se v místní síni Království nebo na jiném vhodném místě konat prostá smuteční bohoslužba… „3 Členové jsou vyzýváni, aby svá poslední přání sdělili písemně, a předešli tak této nešťastné situaci.