Rosmarinus officinalis je klasický kulinářský vzpřímený rozmarýn s protilehlými jehlicovitými šedozelenými listy, které jsou 1/2 až 11/2 cm dlouhé a na spodní straně mají bílý prášek. Rostlina nese dvoulisté bleděmodré květy v malých hroznech ke konci větví. Tento stálezelený keř dorůstá výšky 3 až 5 stop.
R. officinalis ‚Majorca Pink‘ pochází z Baleárských ostrovů ve španělském Středomoří. Roste podobně jako (R. officinalis), má kratší pryskyřičnaté listy a krásné růžové květy. Pokud ji zasadíte vedle některé z modře kvetoucích odrůd, vyniknou její ametystově růžové květy.
R. officinalis ‚Tuscan Blue‘ je vzpřímeně rostoucí rozmarýn s větvemi vysokými až šest metrů, které dramaticky vyrůstají od báze rostliny. ‚Tuscan Blue‘, který se v Toskánsku používá jako živý plot lemující malá políčka, je pohledná rostlina s výjimečně tmavě modrými květními klasy a velmi aromatickými světle zelenými listy, které se hodí k vaření a sušení. Spolu s ostatními vysokými rozmarýny se hodí spíše pro pěstování v teplejším podnebí, ale lze ji pěstovat i v oblastech s krátkým ročním obdobím.
„Během naší vegetační sezóny od května do října dorůstají jak ‚Tuscan Blue‘, tak ‚Miss Jessopp‘ do výšky a šířky 1-1,5 metru,“ poznamenává Louise Hyde, majitelka spolu se svým manželem Cyem společnosti Well-Sweep Herb Farm v severním New Jersey. Peter Borchard ze specializované bylinkové školky Companion Plants v Athens v Ohiu souhlasí. „V létě může ‚Tuscan Blue‘ vyrůst až o čtyři metry, než ji přenesete na zimu do interiéru,“ říká. „Až do jara ji můžete zasadit do pětilitrové nádoby a umístit do slunné místnosti s dobrou cirkulací vzduchu.“
R. officinalis ‚Miss Jessopp’s Upright‘ je pojmenována po anglické zahradnici slečně Euphemii Jessoppové. Řízek z rostliny rostoucí na zámku Sissinghurst rozmnožila v roce 1957 pěstitelka Elizabeth de Forest ve své zahradě v Santa Barbaře v Kalifornii a tento rozmarýn byl poté uveden do školkařského obchodu. Je mrazuvzdorný do zóny 8, dorůstá výšky od pěti do osmi metrů, má břidlicově modré květy a velmi aromatické tmavě šedozelené listy.
R. officinalis ‚Arp‘ představila významná pěstitelka, autorka zahrad a milovnice bylinek Madalene Hillová z Roundtopu v Texasu. V roce 1987 objevila mimořádně odolný rozmarýn rostoucí ve vesničce Arp na severovýchodě Texasu. Do školkařství jej uvedla prostřednictvím Národní bylinkové zahrady ve Washingtonu, kde byl poprvé vypěstován. Spolu s dalším jejím objevem, rozmarýnem R. officinalis ‚Hill Hardy‘, patří ‚Arp‘ k nejodolnějším rozmarýnům, které přežívají zimu s ochranou až do zóny 6. ‚Arp‘ dorůstá výšky 3 až 5 stop, má světle modré až téměř bílé květy a husté, široce rozložené, voňavé listy šedší než (R. officinalis). Vyžaduje výbornou drenáž.
R. officinalis ‚Prostratus‘ dorůstá výšky jeden až dva metry a šířky tři až osm metrů, má 3/4 palce velké, lesklé, tmavě zelené listy s jemnou, borovicovou vůní. Květy jsou jemně levandulově modré. Dalším vynikajícím rozmarýnem je bujně rostoucí a kvetoucí (R. officinalis) ‚Lockwood de Forest‘, kalifornský kultivar vyšlechtěný ze semenáčku objeveného ve 40. letech 20. století v zahradě rodiny de Forest v Santa Barbaře. Má světlejší listy a sytě modré květy než ‚Prostratus‘.
R. officinalis angustifolius – rozmarýn s vůní borovice – pochází z Korsiky a není považován za kulinářský. Voní jako vánoční stromek a dorůstá výšky 2-1/2 až 4 metry, má štíhlé jehlicovité listy a tmavě modré květy. Je mrazuvzdorná do 25 °C (zóna 9). Výběrovým kultivarem je ‚Benenden Blue‘, polokeř dorůstající výšky až 3 stop se zvláštním růstovým habitem: jeho zpočátku vzpřímené větve se obloukovitě stáčejí a pak začnou ladně růst do stran.