Timothy C. Hain, MD
Poslední aktualizace: 21. srpna 2020-Prosíme, přečtěte si naše prohlášení o vyloučení odpovědnosti.
Hlavní dvě poruchy, při kterých se verapamil používá, jsou migréna a Ménierova choroba – dvě úzce související diagnózy „výboru“. Jinými slovy, tyto dvě poruchy se silně překrývají, jsou diagnostikovány podle zcela subjektivních kritérií a často by dokonce mohlo jít o dvě tváře téže nemoci.
Obvyklá dávka verapamilu je 120 až 240 mg, SR, jednou denně. SR znamená s prodlouženým uvolňováním. Tento lék je dihydropyridinový blokátor L-kanálu vápníkového kanálu, podobně jako jiné dihydropyridinové léky, jako je nifedipin, nimodipin a diltiazem.
Verapamil je mírně účinný při migréně, ale trvá asi 2 týdny, než začne působit, a dávku může být nutné také zvýšit, což vyžaduje více času. Podle Davidoffa (2002) mohou být u migrény nutné dávky až 480 mg/den. Verapamil je účinný u variant migrény, jako je hemiplegická migréna (Yu a Horowitz, 2003; Davidoff 2002), možná kvůli patofyziologii hemiplegické migrény, která může zahrnovat receptor pro kalciový kanál. Ve srovnání s beta-blokátory je verapamil méně účinný u běžné migrény (Davidoff, 2002).
Verapamil může být také užitečný u Menierovy choroby, i když to zatím nebylo doloženo kontrolovanou studií. Blízký příbuzný verapamilu, nimodipin, byl údajně užitečný při Menierově chorobě (Lassen et al, 1996). Ani jeden z těchto léků se u Menierovy choroby běžně nepoužívá. Menierova choroba je sužována zprávami o léčbě, která je zpočátku považována za užitečnou, ale později je neoddělitelně spojena s placebem. Je to způsobeno extrémní variabilitou a relativní vzácností Menierovy choroby, díky čemuž je snadné se nechat oklamat. Více informací naleznete na tomto odkazu. Menierova choroba a migréna jsou blízce příbuzné. Ve skutečnosti má přibližně 50 % pacientů s Menierovou chorobou také migrénu (Radke et al, 2002; Rassekh et al, 1992). Obráceně to však nefunguje. To může být důvodem, proč se preventivní léčba Menierovy choroby a migrény, včetně různých diet a léků, značně překrývá.
Nežádoucí účinky
Přibližně u 50 % uživatelů verapamilu se objevuje mírná zácpa. Předepisování verapamilu rádi kombinujeme s perorálními doplňky hořčíku (500 mg/den), protože hořčík má určitou tendenci působit proti zácpě a je také lékem prevence migrény. (Holland, 2012)
Někdy verapamil snižuje krevní tlak, ale to obecně není velký problém, pokud se začíná užívat postupně. Asi u 1 % uživatelů se objeví palpitace (pocit chvění na hrudi). Pokud se u Vás objeví palpitace, přestaňte tento lék užívat. U několika jedinců se objeví otoky kotníků. Verapamil je bezpečný u pacientů s astmatem a zvláště vhodný u pacientů, kteří mají také vysoký krevní tlak. Mělo by se začít dávkou mg. zhruba = hmotnosti pacienta (v librách).
Verapamil nemá kognitivní nežádoucí účinky a nemá vliv na hmotnost. Některé studie dokonce uvádějí, že blokátory kalciových kanálů zlepšují kognici (Kowalska a Disterhoft, 1994). Toto pozorování však neobstálo ve zkoušce času.
Další opatření a obavy
V souvislosti s verapamilem existuje několik obav, které by měly omezit jeho používání. Vzhledem ke studiím naznačujícím zvýšenou úmrtnost na srdeční onemocnění nejsou verapamil a příbuzné léky ze skupiny blokátorů kalciových kanálů upřednostňovány u osob ve věku 55 let a starších.
Verapamil je jedním z léků upřednostňovaných pro léčbu cluster headache v těhotenství a při kojení (Jurgens et al, 2009).
Jedna studie naznačila zvýšené riziko vzniku rakoviny (přibližně 2krát) u osob užívajících verapamil v Rotterdamu (Biederbeck-Noll et al, 2003). Studie Dong et al (1997) však zahrnovala 11 000 pacientů ze všech v té době publikovaných studií a zjistila, že „neexistuje statisticky významné zvýšené riziko rakoviny nebo úmrtí při užívání verapamilu ve srovnání s aktivními kontrolami nebo placebem“. Domníváme se, že mnohem rozsáhlejší a geograficky rozmanitější Dongova studie je pravděpodobnější než menší studie provedená v jedné zemi. Vzhledem k tomu, že verapamil je často spojován se zácpou a zácpa zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva, lze spekulovat, že verapamil by mohl zvyšovat riziko rakoviny tlustého střeva. Pokud však člověk udržuje zácpu pod kontrolou pomocí diety nebo vhodných projímadel, nemělo by toto riziko existovat.
Verapamil zvyšuje hladinu simvistatinu v krvi (Kantola et al, 1998). Dávky simvistatinu by měly být sníženy na 10 mg, pokud je předepsán také verapamil. Statiny také zvyšují biologickou dostupnost verapamilu (Choi et al, 2010) a při kombinaci statinu a verapamilu by měly být sníženy i dávky verapamilu
.