Stalo se vám někdy, že jste vzali do ruky výzkumný článek, abyste ho zase odložili dříve, než jste dočetli první stránku? Výzkum je zajímavý, ale rukopis není dobře napsaný. Tyto problémy mohou ovlivnit dopad vaší vlastní publikované práce. Všichni chápeme, jak je důležité používat správný jazyk. Špatně napsaný rukopis pravděpodobně nebude zvažován k recenznímu řízení nebo přijat k publikaci. Dobrá srozumitelnost však přesahuje rámec technicky správné angličtiny.

Vědecký text se lépe čte, pokud jsou informace podány přesně a stručně. To znamená, že je třeba pečlivě volit slova a slovní spojení, aby byl zamýšlený argument sdělen s maximální působivostí. Nadbytečné fráze nepřispívají k významu a jejich odstranění zlepšuje čtivost.

Příklady nadbytečných frází

Může být obtížné odhalit nadbytečné informace ve vlastním rukopisu, zejména pokud jste jej četli a četli mnohokrát. Vezměte si následující věty, které se mohou objevit ve výzkumném rukopisu:

• Vzniklá kapalina měla fialovou barvu
• V nedávné době byly vyvinuty různé modifikace postupu
• Sloučenina vykazovala konkurenci s ligandem o vazbu
• Ke každému jednotlivému vzorku byla přidána protilátka pro značení

Na první pohled se vám může zdát, že na těchto větách není nic špatného. Víte, co znamenají, tak v čem je problém? Nyní je porovnejte s následujícími alternativami:

• Kapalina byla fialová
• Postup byl nedávno upraven
• Sloučenina soutěžila s ligandem o vazbu
• Vzorky byly označeny protilátkou

Věty z druhého seznamu mají větší dopad, protože neobsahují nadbytečné informace. Například není nutné čtenáři sdělovat, že fialová je barva. Pokud použijete příliš mnoho slov k vyjádření svého názoru, čtenář ztratí pozornost.

Tipy, jak se vyhnout redundanci

• Zdůrazňujte opatrně. Vyhněte se výrazům jako „naprosto stejný“, „naprosto zásadní“, „mimořádně významný“ a „velmi jedinečný“. Používejte pouze intenzifikátory, které přidávají význam, např. „CO představuje zdaleka největší znečištění“.
• Neříkejte dvakrát totéž, např. „zcela eliminovat“, „konečný výsledek“, „základní náležitosti“.
• Vyhněte se dvojím záporům, např. „není nepravděpodobné“, „není zanedbatelné“.
• Buďte přesní, ne vágní, např. používejte konkrétní čísla místo „mnoho“, „řada“, „několik“ apod. Vyhněte se také používání slov „tento“ a „tamten“, ale upřesněte, na co odkazujete, i když se to zdá být zřejmé.
• Eliminujte nadbytečná slova a slovní spojení, např. „vzhledem k tomu, že“ nebo „za účelem zjištění“.

Zlepšete čtivost pomocí dobré struktury rukopisu

Dobrá struktura rukopisu pomáhá udržet čtenáře v pozornosti. Jak tedy můžete zajistit, aby byl váš článek dobře strukturovaný?

Nejprve se ujistěte, že jedna věta představuje jeden fakt. Vysvětlení mnoha bodů v jedné dlouhé větě může být pro čtenáře matoucí a pracné. Věty mohou být krátké, dynamické a zajímavé, pokud použijete aktivní hlas.

Druhé, zkontrolujte, zda se každý odstavec zabývá jiným tématem. Pokuste se v rámci jednoho odstavce téma představit, rozvést a udělat závěr. Váš rukopis bude lépe plynout, pokud bude existovat logický přechod z jednoho odstavce do druhého.

Většina rukopisů se skládá z abstraktu, úvodu, metod, výsledků a diskuse. Abstrakt je stručné shrnutí práce, obvykle o maximální délce 300 slov. V úvodu jsou popsány základní informace potřebné k pochopení studie a v části o metodách je vysvětleno, jak byla práce provedena. Zjištění studie jsou popsána v části výsledků a význam zjištění je zdůrazněn v diskusi. Aby nedocházelo k redundanci, je důležité uvádět informace v příslušné části. Například metodologické informace by neměly být popisovány v části výsledků a výsledky by se neměly opakovat v diskusi. V pokynech jednotlivých časopisů najdete konkrétnější pokyny týkající se struktury rukopisu.

Nejdůležitější věcí, kterou je třeba mít při psaní rukopisu na paměti, je čtenář. Měli byste poskytnout relevantní informace, které jasně vysvětlí, proč, jak a co jste udělali, s důrazem na hlavní závěry. Vyvarování se redundance pomocí tipů uvedených v tomto článku vám pomůže efektivněji předat čtenáři význam.

.