Když politici a lobbisté volají po reformě adopcí v Austrálii, často tvrdí, že adopce by měla být jednodušší a rychlejší. Adopce dítěte v Austrálii může být obtížná, ale je otázkou, zda jsou překážky v adopci vždy špatné.

Čísla

Místní a mezistátní adopce jsou dva hlavní typy adopcí v Austrálii.

Federální vláda je ústředním orgánem pro mezistátní adopce a zajišťuje, aby Austrálie dodržovala Haagskou úmluvu o mezistátních adopcích a Úmluvu o právech dítěte z roku 1989. Státy jsou odpovědné za všechny služby spojené s adopcí.

Čekání na mezistátní adopce závisí na zemi a trvá tři až pět let. Z 315 adopcí dokončených v Austrálii v letech 2016-17 bylo 69 adopcí z asijských zemí, jako jsou Tchaj-wan, Filipíny a Jižní Korea. Většina dětí byla mladší pěti let.

Pro místní adopce nejsou k dispozici žádné statistiky čekací doby, ale víme, že v letech 2016-17 bylo dokončeno 42 místních adopcí. Většina místních adopcí se týkala miminek, čímž se zachoval trend u malých dětí.

Páry stejného pohlaví mohou nyní adoptovat místně ve všech státech a teritoriích Austrálie, přičemž parlament Severního teritoria minulý měsíc legalizoval adopce dětí stejného pohlaví. Svobodní lidé mohou adoptovat ve většině států. U mezistátních adopcí rozhoduje o tom, kdo může adoptovat, země narození.

U všech adopcí neexistuje záruka, že se adopce uskuteční. Vysílající země mohou uzavřít nebo změnit své kvóty nebo zavést programy zachování rodiny a domácí adopce.

Při místní adopci by měli být vybráni potenciální rodiče nebo rodiče, kteří mohou nejlépe vyhovět potřebám konkrétního dítěte. S rozhodnutím by měla být spokojena také rodina dítěte.

Dělají to jiné země lépe?“

Směry politiky v Austrálii se nezměnily od doby, kdy byla pod Abbottovou vládou, která slibovala zjednodušení adopcí, svržena.

Lobbisté jako herečka Deborra-Lee Furnessová stále uplatňují vliv na zjednodušení adopcí, i když méně na očích veřejnosti, a pozornost se přesunula od mezistátních adopcí k místním adopcím.

Lobbisté se přiklánějí k britskému systému místních adopcí a americkému přístupu k mezistátním adopcím, kde se adopční služby poskytují na soukromém trhu. Anglický systém však nutně potřebuje reformu po letech, kdy politici propagovali adopci jako „bezrizikové vyprávění o šťastném životě“.

USA rovněž reformují svůj velmi nefunkční systém. Je kritizován za případy obchodování s lidmi, úmrtí dětí a rehoming, kdy jsou adoptované děti nabízeny cizím lidem přes internet.

Země, které hlásí vyšší počet adopcí, jednají se zeměmi, které Austrálie nemá – včetně zemí, které nepodepsaly Haagskou úmluvu. Mezi nimi USA a Španělsko odhadují vysoké počty rozpadů adopcí („disruptions“ jsou krátkodobé a „dissolutions“ jsou úplné rozpady).

Většina dětí poskytnutých k místní a mezistátní adopci má rodiny. Adopce, které nejsou haagské a jsou zprostředkovány v zemích, které mají omezenou schopnost řádně posoudit situaci dítěte a kde je rozšířena korupce, jsou otevřenou pozvánkou k nelegálním a neetickým adopcím.

Anecdotyčně je většina adopcí v Austrálii úspěšná, ale neznáme skutečnou míru rozpadů. Rodiny jsou sledovány pouze jeden rok po adopci. Víme však, že podpora rodin, pěstounských rodin, adoptivních rodin a osvojitelů je nedostatečná.

Adopce je těžká z nějakého důvodu

Již dříve jsem psala o nebezpečí systémů založených na adopci, v nichž se úspěch počítá na čísla. Adopce se sice stávají jednoduššími a rychlejšími, ale snižují se záruky. Důsledky pro děti, první rodiny a adoptivní rodiny mohou být celoživotní.

Adopce jsou těžké z dobrých důvodů. Je nutný řádný a etický proces, který zajistí, že dítě je právně a eticky dostupné pro adopci, souhlasy jsou bez nátlaku a rodiče mají dostatek času na to, aby si to rozmysleli.

Avstálie je sice vázána mezinárodními úmluvami, které chrání lidská práva a práva dětí, ale neexistuje žádné právo na rodiče: nositelem práv v procesu adopce jsou děti. Potenciální rodiče musí projít přípravou a posouzením své schopnosti uspokojit všechny potřeby adoptovaného dítěte, aby byla zachována základní práva dětí.

Vždy by měla být prozkoumána podpora pro zachování rodiny a kulturně vhodné umístění. V posledních letech byl v politické rétorice podkopáván význam kultury a identity, zejména pro původní obyvatele Austrálie.

Adopce se obecně staly synonymem ochrany dětí. Opatření na ochranu dětí jsou ve skutečnosti zásahy, jako je prevence, monitorování nebo odebrání dítěte, k nimž dochází mnohem dříve, než dojde k adopci.

V souladu s celosvětovými trendy počet mezistátních adopcí v Austrálii klesá. Důvodem je dodržování mezinárodních úmluv s cílem omezit nelegální a neetické adopce a rozvoj místních adopčních programů.

Výsledky pro děti

Podpora, která umožňuje dětem zůstat ve svých rodinách a v rámci jejich kultury, je pozitivním výsledkem.

Počet adopcí v Austrálii je malý, protože ne všechny děti odloučené od svých rodin potřebují adopci, proto je třeba bránit morální panice a zkresleným tvrzením o blahu dětí.

Adopce je služba pro děti. Není to služba pro lidi, kteří chtějí vytvořit rodinu – to je jemný a důležitý rozdíl. „Tvrdý“ proces adopce by měl být přijat, i když trvá o něco déle. Zajistit, aby adopce byly legální i etické, je lepší pro všechny, zejména pro děti.