Confession #2519

Je mi 14, mám poměrně plochý hrudník a bublinkový zadek a neustále si mě kvůli tomu dobírají. Jednou, když jsem šla ze školy domů (rodiče byli v té době mimo město a hlídala mě chůva), jsem se vydala doprava na zkratku v lesíku v naději, že to bude rychlejší. Neuvědomila jsem si, že tam na mě čekala skupinka dívek (všechny starší než já, také větší a vyvinutější) s malým shromážděním dalších studentů různého věku (někteří mladší, někteří podobného věku jako dívky a já), kteří čekali, co budou dívky považovat za „můj trest“. Dvě dívky vyskočily, popadly mě, každou za ruku, a svlékly mi batoh. „Vítej!“ Druhá řekla. „Dnes budeš potrestán!“ „Ty jsi pořád taková nóbl mrcha, strkáš do lidí a chlubíš se svým bublinkovým zadkem, rozhodly jsme se, že ti dáme za vyučenou!“ Oznámila to za jásotu a potlesku davu. Měla jsem na sobě bílou halenku školní uniformy a dlouhou tmavomodrou sukni s plisé a vysokým pasem. Na nohou jsem měla černé boty Mary Jane a bílé punčocháče s bavlněnými babičkovskými kalhotkami s vysokým pasem a nápisem „diva“. Vzápětí mě přišpendlili na záda na lesní půdu a ucítila jsem, jak mě někdo zatahal za sukni. „Ne!“ Křičela jsem a kroutila se. „Aha, tak to bys to raději udělala sama? Svlékni si tu svou sukýnku a legíny, boty si můžeš nechat, jestli chceš.“ Znovu jsem se usmála. Jedna dívka mi to vysvětlila, vytáhla kameru a natáčela mě, další dívka byla připravená mě vyfotit. „Dobře,“ podvolila jsem se. V domnění, že to je všechno, co musím svléknout. Obě dívky, které mě držely, mě pustily a varovně se na mě podívaly, abych neutíkala. Vstala jsem, dav se na mě díval s očekáváním. Začala jsem si rozepínat bok sukně, vyklouzla z ní a podala ji do čekající ruky. Nesmírně jsem se začervenala, vykročila jsem z bot a zaváhala s okrajem legín. „Mají se sundávat?“ Zeptala jsem se. „Jo, teď si pospěš, ukaž nám kalhotky.“ Dívka odpověděla. Nakonec jsem si je stáhla a vystoupila i z nich, ponížená s vystavenými divotvornými kalhotkami, shrnutými kolem boků. Vytáhla jsem si je úplně nahoru, abych se víc zakryla, pásek mi sahal do půlky zad a skoro až k okraji mých malých prsou. Všichni mě pozorovali, smáli se a fotili. Přikázali mi, abych si dala ruku na hlavu a zatočila se a ukázala kalhotky. „Teď si před námi sundej blůzku, uděláš to, nebo budou tyhle fotky všude.“ Všichni se na mě usmáli. Vedoucí dívka mě varovala. Pomalu jsem si rozepnula halenku a sundala si i tu. „A tu podprsenku! Stejně víme, že sotva máš prsa.“ Rozepnula jsem si podprsenku zezadu a nechala ji spadnout, čímž jsem ji nechala odnést spolu se zbytkem oblečení. Znovu jsem se musela otáčet, aby všichni viděli kalhotky s vysokým pasem. Boty jsem si směla nechat v klidu. Zůstaly mi jen kalhotky a boty. „Myslíš, že ty kalhotky můžou být ještě vyšší, divoženko?“ Zeptala se mě jedna dívka. „Ne, myslím, že ne…“ Odpověděla jsem zmateně. Najednou jsem byla přišpendlená k podlaze obličejem napřed, holky mě držely za ruce nad sebou, roztažené, a nohy jsem měla taky roztažené. „Tyhle ti přiléhají k zadku, co?“ Hlavní dívka mě škádlila, hrála si s opaskem a osahávala mi zadek, aby mě ještě víc ponížila. Pak pásek vytáhla nahoru, čímž mi udělala klín a vystavila můj bublinkový zadek chladnému větru. Dvakrát mě malinko zatahala a pak mi ještě trochu vyhrnula spodní prádlo po celém obvodu, aby se neshrnulo. Hravě mě plácla přes zadek a dovolila mi vstát. „Nevybírej si spodní prádlo.“ Pak pořídila další snímky a nařídila mi, abych si podržel pásek nahoře, aby to vypadalo, že si dávám klín, a pořídila další snímky. „Teď už můžeš jít.“ „Můžu si vzít svoje věci zpátky?“ „Ne, ty nevděčný spratku. A nevybírej si svůj klín! Chci tě vidět, jak jdeš domů s vyvěšenými reklamami. Máš spodní prádlo a boty, můžeš jít domů pěšky.“ „Ne, prosím tě! Nenuť mě jít domů takhle pěšky!!!“ „Nechtěla bys to radši udělat nahá?“ Nabídla mu to. „Ne…“ povzdechla jsem si. „A my budeme hned za tebou! Takže si nemysli, že se můžeš zakrýt a vybrat si svůj klín!“ „Počkej, ještě jedna věc, než půjdeš! Řekni, že se ti líbí být v klíně a nosit jen kalhotky a boty! A usmívej se do kamery!“ „Miluju klíny a nošení trapných kalhotek a bot, je to můj nejoblíbenější outfit.“ Řekla jsem prosebně. Skončilo to tak, že na mě troubila auta a lidé ke mně chodili, aby si mě vyfotili, plácli mě po zadku nebo houkli, když jsem procházela kolem cestou domů. Došla jsem domů, kde se mi chůva vysmála a donutila mě zůstat ve spodním prádle a po zbytek doby, kdy byli rodiče pryč, mi dovolila nosit jen kalhotky a boty, a to podle pokynů, které jim ta dívka dala. Smáli se mému ponížení a také mi dávali klíny.