Zpěvačka, skladatelka
Hudební povídky
Těžko zařaditelné
Vydáno na základě smlouvy s RCA
Vybraná diskografie
Zdroje
Lucinda Williams píše písně o ženách hledajících nezávislost a uplatnění, o mužích a ženách, kteří vítají lásku nebo jí zatarasují dveře, o lidech, kteří dělají, co mohou, aby obstáli ve světě příliš zahleděném do sebe, než aby se o ně zajímal. Ačkoli zpívá o průměrných lidech pro průměrného člověka, „Williamsová se možná nikdy nestane domácím slovem – její syrový, prostý soprán a písně o tvrdých pravdách a zoufalství mají tendenci vyvolávat v davu Wal-Martu úzkost,“ poznamenala Alanna Nashová v časopise Stereo Review.
Ačkoli jejímu přijetí velkými nahrávacími společnostmi brání její úsporné, často hořké písně, které se nedokážou zařadit do určité hudební kategorie, Williamsová odmítla změnit skutečný emocionální obsah těchto písní. „V košatých ad-libech a chvějivých nádeších, které obklopují její texty,“ napsal Tom Moon v listu Philadelphia Inquirer, „je slyšet zvuk ženy, která je ochotná riskovat všechno pro možnost vyprávět svou verzi příběhu.“
„Pokud existuje nějaký společný prvek písní Williamsové,“ poznamenal Richard Harrington v listu Washington Post, „je to pocit pohybu – jít dál, jít ven, jít nahoru. Je to něco, co Williamsová zná z vlastní zkušenosti z dětství, které strávila se svým otcem, básníkem Millerem Williamsem, na cestách z univerzitního města do univerzitního města.“
Narodila se v Lake Charles v Louisianě a dětství strávila na cestách po jihu – od Baton Rouge v Louisianě po Fayetteville v Arkansasu – a dokonce cestovala na jih od hranic do Mexico City v Mexiku a Santiaga v Chile. V jejích písních je pevně zakořeněn silný smysl pro Jih s jeho countryovým smutkem a delta bluesovým ostřím.
Hudební povídky
Ještě výraznějším rysem Williamsové hudby je její „literární smysl pro detail, její poetická schopnost vytěžit maximum z maličkostí,“ poznamenal Rob Patterson v Austin Chronicle. Williamsová začala hrát na kytaru a skládat písně v roce 1965, když jí bylo dvanáct let. Její hudební vlivy sahaly od legendárních interpretů jako Robert Johnson (blues) přes Hanka Williamse (country) až po Boba Dylana a Joan Baezovou (folk). Pro rozvoj jejích písničkářských schopností však byly důležitější vlivy literární.
Společně s otcovým učením se Williamsové dostávalo konstruktivní kritiky od rodinných přátel, mezi něž patřili známí básníci James Dickey a John Ciardi. Poučení a inspiraci našla také v dílech spisovatelek Flannery O’Connorové a Eudory Weltyové. Literární vhled, který Williamsová získala do lidských emocí, umožnil
Pro záznam…
Narozena asi 1953 v Lake Charles v Los Angeles; dcera Millera Williamse (univerzitního profesora a básníka); provdána za Grega Sowderse (rozvedena). Vzdělání:
Vystupovala ve folkových klubech v New Orleans, Houstonu a Austinu, počátek 70. let; jako „Lucinda“ nahrála první album Ramblirt‘ on My Mind, Folkways, 1979; podepsala smlouvu s Rough Trade Records a vydala album Lucinda Williams, 1988.
Adresy: Domov -Austin, TX. Nahrávací společnost – Chameleon Records, 1740 Broadway, New York, NY 10019.
Svými písněmi připomínajícími krátké příběhy dokáže říci „více s menším množstvím slov, zejména když se téma stočí k nevýslovným vlastnostem, které lidi spojují a někdy je rozdělují,“ poznamenal Harrington.
Na počátku 70. let začala Williamsová hrát v kavárnách v New Orleans, Nashvillu, Los Angeles, Houstonu a Austinu. Ve folkovém hraní pokračovala po celé desetiletí a nakonec nahrála dvě alba pod jménem „Lucinda“ pro label Folkways: Ramblin’on My Mind (1979) byla akustická kolekce delta blues a tradičního country, zatímco Happy Woman Blues (1980) nabízela původní materiál. Tato alba však nedokázala upevnit její postavení mimo folkové kluby.
Těžko zařaditelná
Ve snaze naplnit své profesní ambice se Williamsová v roce 1984 přestěhovala do Los Angeles v naději, že získá nahrávací smlouvu. Ale jak poznamenal Harrington, Williamsová „byla vždycky něco ‚víc než‘ – údernější než folk, křečovitější než pop, soustředěnější než country – a nahrávací společnosti ji nepodpořily“. Nahrála demonahrávky pro různé velké labely, ale zjistila, že si její hudbu nedokážou zařadit. Billu Flanaganovi z časopisu Musician vysvětlila, jak se jeden manažer snažil zjistit, proč s ní nepodepsali smlouvu: „V čem je zřejmě problém? Možná potřebuješ ve svých písních víc mostů!“
Nakonec v roce 1988 Williamsové nabídlo smlouvu nezávislé vydavatelství Rough Trade. S rozpočtem 15 000 dolarů Williamsová a kytarista její kapely Gurf Morlix produkovali Lucindu Williamsovou. Album s jedenácti původními skladbami, které nabízely příběhy lásky, strachu, očekávání, naděje a touhy vyprávěné prostým a bolestným hlasem, bylo kritickou senzací. „Má takový hlas, který naznačuje vzestup a pád impérií, jak je vidíme přes dno panákové sklenice,“ prohlásil Steve Simels ze Stereo Review a dodal: „Poslech jejího alba byl zážitek, který mě zasáhl asi tak silně jako zamilování.“
Rolling Stones Steve Pond chválil právě ty aspekty Williamsové hudby – nedostatek lesku, který by zakryl lidské slabosti -, kterým se velké nahrávací společnosti vyhýbaly: „Pokud to znamená občasný nejistý vokál nebo trapně nevýraznou linku, pomáhá to také posílit pocit, že posloucháte zpěvačku, která vám o sobě jednoduše říká pravdu. A to je vítané v jakémkoli žánru.“
I přes úspěch Lucindy Williamsové nevydá další album po dobu čtyř let. Williamsová odešla od Rough Trade k RCA, zlákána prezidentem labelu Bobem Buziakem, silným příznivcem, který jí slíbil plnou tvůrčí kontrolu nad jejím dalším projektem. Po natočení alba však Williamsová nebyla s výsledkem spokojená a odmítla ho vydat.
Odstoupila od smlouvy s RCA
Když většina její doprovodné kapely odešla kvůli jiným závazkům, druhý pokus o nahrání materiálu na album byl ještě neuspokojivější. A když byl Buziak během korporátních otřesů v RCA propuštěn, Williamsová byla opět tlačena k nahrávání hudby, která by byla spíše prodejná než emocionálně upřímná. Odmítla to a RCA ji v roce 1991 neochotně rozvázala smlouvu.
Mezitím se Buziak stal prezidentem společnosti Chameleon Records a Williamsová neztrácela čas, aby se jí upsala. S obnovenou původní doprovodnou kapelou nahrála album Sweet Old World – album, které chtěla od začátku. „Hlas Williamsové je na této desce zcela ponořen do situace jejích protagonistů,“ napsal Thom Jurek v deníku Metro Times. „Nabízí nám nahrávku, která je nejen současná, ale i objevná ve svém portrétu temnoty, melancholie, ztrát, lásky a bezohledného chtíče.“
Sweet Old World byla stejně jako Lucinda Williams kritikou chválena, ale tam, kde první nahrávka nabízela pocit naděje při vyrovnávání se se ztracenou láskou, druhá vyjadřovala empatičtější zoufalství v reakci na větší životní ztráty. Temnější témata na Sweet Old World odhalují zrání umělce. „Snažím se zkoušet různý materiál, dívat se na různé věci a otevírat se,“ vysvětlila Williamsová Donu McLeeseovi z časopisu Request „Snažím se růst jako člověk a písně musí růst spolu s tím.“
Na albu Come On Come On, které vydala v roce 1992 Columbia, nahrála vycházející country hvězda Mary-Chapin Carpenter Williamsovou píseň „Passionate Kisses“ od Lucindy Williamsové. Tom Moon z listu Philadelphia Inquirer měl pocit, že ačkoli Carpenterová zazpívala píseň dobře, postrádala její emocionální pravdivost: „Poslušně recituje text, nestrhává stránku ze svého srdce. A tato píseň vyžaduje osobní prožitek.“ Právě to Williamsovou odlišuje. Přestože zdroje jejích písní jsou velmi různorodé – místa, kde byla, knihy, které četla, lidé, které potkala, věci, které dělala – vstřebává vše. „Všechny jsou přeloženy skrze můj způsob vidění věcí, který je malý,“ řekla Jurkovi. „A dělám to s takovou dávkou empatie, dokonce soucitu, jakou jen dokážu. Emoce vycházejí z mé schopnosti procítit ty texty.“
Vybraná diskografie
Ramblin‘ on My Mind, Folkways, 1979; reedice, Smithsonian/Folkways, 1991.
Happy Woman Blues, Folkways, 1980; reedice, Smithsonian/Folkways, 1990.
Lucinda Williams, Rough Trade, 1988; reedice, Chameleon, 1992.
Passionate Kisses (EP), Rough Trade, 1989; reedice, Chameleon, 1992.
Sweet Old World, Chameleon, 1992.
(Contributor) Sweet Relief, Chaos/Sony, 1993.
(Contributor) Born to Choose, Rykodisc, 1993.
Zdroje
Austin Chronicle, 21. srpna 1992.
Billboard, 5. září 1992.
Country Music, březen/duben 1993.
Details, leden 1993.
Down Beat, listopad 1991.
Guitar Player, březen 1993.
Melody Maker, 13. května 1989.
Metro Times (Detroit), 4. listopadu 1992.
Musician, duben 1989; srpen 1991.
New York Times, 5. března 1989; 24. března 1989.
Philadelphia Inquirer, 23. srpna 1992.
Pulse! prosinec 1992.
Request, říjen 1992.
Rolling Stone, 26. ledna 1989; 2. listopadu 1989; 18. února 1993.
Spin, prosinec 1992.
Stereo Review, březen 1989; prosinec 1992.
Washington Post, 24. března 1989; 2. září 1992.
Další informace pro tento profil byly získány z tiskových materiálů Chameleon Records, 1992.
-Rob Nagel
.