Winston Churchill byl jedním z nejznámějších a podle některých i největších státníků 20. století. Ačkoli se narodil do privilegované rodiny, věnoval se službě veřejnosti. Jeho odkaz je složitý: Byl idealistou i pragmatikem, řečníkem i vojákem, zastáncem pokrokových sociálních reforem i neochvějným elitářem, obhájcem demokracie – zejména během druhé světové války – i skomírajícího britského impéria. Pro mnoho lidí ve Velké Británii i jinde je však Winston Churchill prostě hrdinou.

Raný život

Winston Churchill pocházel z dlouhé linie anglických aristokratů-politiků. Jeho otec, lord Randolph Churchill, pocházel z rodu prvního vévody z Marlborough a sám byl v 70. a 80. letech 19. století známou osobností toryovské politiky.

Jeho matka, rozená Jennie Jeromeová, byla americká dědička, jejíž otec byl burzovní spekulant a spoluvlastník deníku The New York Times. (Bohatým americkým dívkám, jako byla Jeromeová, které se provdaly za evropské šlechtice, se říkalo „dolarové princezny“)

Churchill se narodil 30. listopadu 1874 na rodinném sídle nedaleko Oxfordu. Vzdělání získal na přípravné škole v Harrow, kde měl tak špatné výsledky, že se ani neobtěžoval podat přihlášku na Oxford nebo Cambridge. Místo toho mladý Winston Churchill v roce 1893 zamířil na vojenskou školu na Královské vojenské akademii v Sandhurstu.

Boje a knihy

Po odchodu ze Sandhurstu cestoval Churchill jako voják a novinář po celém britském impériu. V roce 1896 odjel do Indie; jeho první kniha, vydaná v roce 1898, byla popisem jeho zážitků z indické Severozápadní pohraniční provincie.

V roce 1899 ho list London Morning Post vyslal, aby informoval o búrské válce v Jižní Africe, ale téměř ihned po příjezdu byl zajat nepřátelskými vojáky. (Zpráva o Churchillově odvážném útěku oknem koupelny z něj doma v Británii udělala menší celebritu).

Do návratu do Anglie v roce 1900 vydal 26letý Churchill pět knih.

Churchill: „Téhož roku vstoupil Winston Churchill jako konzervativec do Dolní sněmovny. O čtyři roky později „překročil sněmovnu“ a stal se liberálem.

Jeho práce ve prospěch pokrokových sociálních reforem, jako byla osmihodinová pracovní doba, vládou nařízená minimální mzda, státem řízená burza práce pro nezaměstnané a systém veřejného zdravotního pojištění, rozzuřila jeho konzervativní kolegy, kteří si stěžovali, že tento nový Churchill je zrádcem své třídy.

Churchill a Gallipoli

V roce 1911 Churchill odvrátil svou pozornost od domácí politiky, když se stal prvním lordem admirality (obdoba ministra námořnictva v USA). Když si Churchill všiml, že Německo je stále bojovnější, začal připravovat Velkou Británii na válku: Založil Královské námořní letectvo, modernizoval britské loďstvo a pomohl vynalézt jeden z prvních tanků.

Přes Churchillovu prozíravost a přípravu byla první světová válka od počátku patová. Ve snaze otřást situací navrhl Churchill vojenské tažení, které se brzy rozplynulo v katastrofě: invazi na turecký poloostrov Gallipoli v roce 1915.

Churchill doufal, že tato ofenziva vyřadí Turecko z války a povzbudí balkánské státy, aby se připojily ke Spojencům, ale turecký odpor byl mnohem tvrdší, než předpokládal. Po devíti měsících a 250 000 ztrátách se Spojenci potupně stáhli.

Po debaklu u Gallipoli Churchill opustil Admiralitu.

Churchill v meziválečném období

V průběhu 20. a 30. let 20. století Churchill skákal z jedné vládní funkce do druhé a v roce 1924 se vrátil ke konzervativcům. Zejména po nástupu nacistů k moci v roce 1933 strávil Churchill mnoho času varováním svých krajanů před nebezpečím německého nacionalismu, ale Britové byli unaveni válkou a zdráhali se znovu zapojit do mezinárodních záležitostí.

Také britská vláda ignorovala Churchillova varování a dělala, co mohla, aby se Hitlerovi vyhnula. V roce 1938 dokonce premiér Neville Chamberlain podepsal dohodu, podle níž Německo dostalo kus Československa – „předhodil malý stát vlkům“, vynadal mu Churchill – výměnou za příslib míru.

O rok později však Hitler svůj slib porušil a napadl Polsko. Británie a Francie vyhlásily válku. Chamberlain byl odsunut z funkce a na jeho místo v květnu 1940 nastoupil jako premiér Winston Churchill.

Churchill: „Britský buldok“

„Nemám co nabídnout, jen krev, dřinu, slzy a pot,“ řekl Churchill v Dolní sněmovně ve svém prvním projevu ve funkci premiéra.

„Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Ptáte se, jaká je naše politika? Mohu vám to říci: Je to vést válku na moři, na zemi i ve vzduchu, s veškerou naší mocí a s veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti zrůdné tyranii, která nikdy nebyla překonána v temném, žalostném katalogu lidských zločinů. To je naše politika. Ptáte se, co je naším cílem? Mohu odpovědět jedním slovem: je to vítězství, vítězství za každou cenu, vítězství navzdory všemu teroru, vítězství, jakkoli dlouhá a těžká může být cesta; neboť bez vítězství není přežití.“

Přesně jak Churchill předpověděl, cesta k vítězství ve druhé světové válce byla dlouhá a těžká: Francie podlehla nacistům v červnu 1940. V červenci zahájily německé stíhací letouny tříměsíční ničivé nálety na samotnou Británii.

Přestože budoucnost vypadala chmurně, Churchill dělal, co mohl, aby udržel britskou náladu. V parlamentu a v rozhlase pronášel strhující projevy. Přesvědčil amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, aby ještě před vstupem Američanů do války poskytl Spojencům válečné zásoby – munici, děla, tanky a letadla – v rámci programu známého jako Lend-Lease.

Ačkoli byl Churchill jedním z hlavních architektů spojeneckého vítězství, válkou unavení britští voliči svrhli konzervativce a jejich premiéra z úřadu pouhé dva měsíce po kapitulaci Německa v roce 1945.

Železná opona

Nyní již bývalý premiér strávil několik následujících let varováním Britů a Američanů před nebezpečím sovětského expanzionismu.

V projevu ve Fultonu ve státě Missouri v roce 1946 Churchill například prohlásil, že se přes Evropu spustila protidemokratická „železná opona“, „rostoucí výzva a nebezpečí pro křesťanskou civilizaci“. Churchillův projev byl prvním případem, kdy někdo použil tuto dnes již běžnou frázi k popisu komunistické hrozby.

V roce 1951 se 77letý Winston Churchill stal podruhé premiérem. Většinu tohoto období se (neúspěšně) snažil vybudovat trvalé détente mezi Východem a Západem. Z funkce odešel v roce 1955.

V roce 1953 královna Alžběta jmenovala Winstona Churchilla rytířem Podvazkového řádu. Zemřel v roce 1965, rok po svém odchodu z parlamentu.