Klavírní sonáta č. 14 c moll je jednou z nejslavnějších skladeb Ludwiga van Beethovena a pravděpodobně jeho nejznámějším klavírním dílem (nehledě na Fur Elise). Vskutku se pravděpodobně jedná o jednu z nejslavnějších sólových klavírních skladeb vůbec – ne-li o tu nejslavnější.

Pět let po Beethovenově smrti, v roce 1832, zveřejnil německý hudební kritik Ludwig Rellstab názor, že mu první věta sonáty připomíná odraz měsíčního světla v Lucernském jezeře. Od té doby se jí běžně říká „Sonáta měsíčního svitu“.

Beethoven vydal Sonátu měsíčního svitu v roce 1802, tedy v roce, který spadá téměř na vrchol období romantismu. V té době bylo Beethovenovi dvaatřicet let a již trpěl ztrátou sluchu. V této fázi jeho života mu však narůstající hluchota nebránila v každodenním fungování a veřejnost ji ještě neznala a nevnímala.

Měsíční sonáta se v mnoha ohledech drží očekávání klasicistní éry a zároveň obsahuje mnoho méně konvenčních výrazů, které nakonec charakterizovaly éru romantismu. První (pomalá) věta, která inspirovala Rellstaba k přídomku „Měsíční svit“, je trvale oblíbenou, avšak překvapivě náročnou skladbou pro zkušené klavíristy.

Měsíční svit je jedním z mála Beethovenových děl, která napsal jako zavedený skladatel a která nebyla napsána na objednávku někoho jiného. Několik let předtím, než začal na skladbě pracovat, začal vyučovat dvě sestry, Therese a Josephine Brunsvikovy. Dívky učil asi rok, když se jejich sestřenice Giulietta Guicciardiová s rodinou přestěhovala do Vídně a vyhledala Beethovena jako učitele klavíru. Beethoven se do Guicciardiové zamiloval a poté, co složil Měsíční svit, jí ho věnoval. Beethoven ji nakonec požádal o ruku, ale rodiče Guicciardiové jim sňatek nedovolili kvůli Beethovenovu nízkému společenskému postavení, nestálému zaměstnání a temperamentní povaze. Po ukončení vztahu vydal sonátu v roce 1802 a Guicciardiová se v roce 1803 provdala za skladatele Wenzela Roberta Gallenburga, kterého její rodiče považovali za úspěšnějšího a stabilnějšího.

Beethoven vydal sonátu pod italským názvem „Sonata quasi una Fantasia“, což v překladu znamená „sonáta na způsob fantazie“. Beethoven svou dnes slavnou sonátu za svého života veřejně nepředváděl, hrál ji pouze v soukromí pro vybrané skupiny lidí. V té době to nebylo nic neobvyklého. Ve skutečnosti Beethoven během svého života zahrál pouze jednu ze svých sonát na velkém veřejném koncertě, protože sonáty byly považovány za intimní díla, která se nehodila pro velká představení. Přesto bylo Beethovenovo netradiční dílo (jak je vysvětleno níže) přijato velmi kladně; natolik, že jednou údajně poznamenal skladateli Carlu Czernému, že „stále mluví o sonátě cis moll. Jistě jsem napsal lepší věci.“

Většina lidí zná první větu sonáty. Avšak právě forma celé třívěté sonáty přispěla k pověsti díla jako jedinečné a pravidla porušující skladby. Většina klasických sonát se řídila schématem rychlé první věty, druhé pomalé věty a rychlé třetí věty. První věta Měsíčního svitu je však věta pomalá, druhá věta poněkud rychlejší a závěrečná věta zběsile rychlá. (Kdyby si Beethoven již nevytvořil úctyhodnou pověst, jeho sonáta by možná nebyla tak dobře přijata.)

Přes rozdíly v tempu se první věta alespoň přibližně drží sonátové formy, která je základem klasického stylu. Sonátová forma zahrnuje několik samostatných hudebních úseků označovaných jako expozice, rozvoj a rekapitulace (a příležitostně i koda).

V expozici první věty se ihned seznámíme s ikonickými triolami (neboli trojhlasými soubory), které navozují náladu tím, že vytvářejí opakující se zádumčivou estetiku. Úvodní téma (melodie) má poměrně omezený rozsah a zajímavost, což přináší větší pozornost harmonii. Vývoj přivádí hudbu na svěží harmonické a hluboce emocionální území. Rekapitulace se vrací k obsahu expozice s drobnými odlišnostmi, které mají posluchače připravit na závěr. Součástí první věty je koda, která připomíná myšlenky z předchozích částí a vytváří tak závěr.

Přestože první věta Měsíčního svitu není v žádném případě považována za jednu z Beethovenových technicky nejobtížnějších, je přesto náročná kvůli emocionální náročnosti hudby. Aby bylo možné zprostředkovat podmanivě krásnou náladu, kterou je sonáta právem proslulá, musí adekvátní provedení vytvořit rovnováhu mezi živou dynamikou a jemným rytmickým výrazem.

Poslech několika uznávaných nahrávek Měsíční sonáty je účinným způsobem, jak nasbírat nápady a inspiraci pro to, jak byste jako tvůrčí klavírista mohli přistoupit k vlastní jedinečné interpretaci Beethovenova mistrovského díla.