Navštivte profily pro zobrazení datových profilů o chronických onemocněních a zdravotních postiženích a o mladých důchodcích a starších pracovnících.

Využívání služeb zdravotní péče se liší

Vesnické obyvatelstvo je z hlediska zdraví trvale méně majetné než městské obyvatelstvo. Rozdíly mezi oběma populacemi však nejsou vždy podstatné. U venkovského obyvatelstva je vyšší pravděpodobnost rizikového chování souvisejícího se zdravím a vyšší míra chronických onemocnění a omezení aktivity. Obyvatelé venkova jsou také častěji delší dobu nepojištěni a méně často než obyvatelé měst využívají některé druhy zdravotní péče, včetně vyšetření na různá chronická onemocnění. Omezený přístup ke zdravotní péči ve venkovských oblastech obecně souvisí s tím, že je zde méně poskytovatelů. Tento profil porovnává obyvatele, kteří žijí v metropolitní statistické oblasti (MSA), s těmi, kteří v ní nežijí (non-MSA). Lidé, kteří žijí v MSA, jsou označováni jako obyvatelé měst a ti, kteří žijí mimo MSA, jsou označováni jako obyvatelé venkova. Přibližně pětina obyvatel USA žije na venkově. Větší rozdíly mezi venkovským a městským obyvatelstvem mohou být maskovány v důsledku způsobu vykazování údajů. Používání širokých kategorií „město“ a „venkov“ může některé rozdíly zakrýt, protože existují značné rozdíly ve velikosti a hustotě obyvatelstva. Například venkovská oblast se může vztahovat k okresu s městem o velikosti 10 000 obyvatel a více nebo k pohraniční oblasti, která má extrémně nízkou hustotu obyvatelstva, obvykle méně než 6 lidí na čtvereční míli.

Vesnické obyvatelstvo je poněkud méně zdravé než městské

Větší podíl venkovského obyvatelstva než městského obyvatelstva uvádí dobré až špatné fyzické a duševní zdraví. Například podíl obyvatel venkova, kteří uvádějí dobré až špatné fyzické zdraví, je téměř jedenapůlkrát vyšší než podíl obyvatel měst.

Chronická onemocnění jsou poněkud častější mezi dospělými na venkově

Rozdíl v podílech dospělých na venkově a ve městech s konkrétními chronickými onemocněními je malý, ale vzorec je konzistentní. Podíly dospělých ve venkovských oblastech s chronickými onemocněními jsou o něco vyšší než u jejich městských protějšků. Například poněkud větší podíly mužů a žen na venkově uvádějí problémy se srdcem ve srovnání se svými městskými protějšky (viz obrázek 1).

Dospělí na venkově pociťují vyšší míru omezení

Třetina dospělých na venkově ve srovnání s necelou čtvrtinou dospělých ve městech uvádí, že jsou omezeni ve vykonávání některé z hlavních činností, jako je placená práce, domácí práce nebo škola. Mezi osobami staršími 18 let uvádí větší podíl obyvatel venkova než obyvatel měst také omezení týkající se společenských, rekreačních nebo rodinných aktivit.

Dospělí na venkově také častěji uvádějí fyzická omezení. Přibližně 14 % ve srovnání s 9 % v městských oblastech uvádí, že mají fyzické omezení zahrnující obtíže při chůzi po 10 krocích, 3 blocích nebo 1 míli, zvedání 10 kg, stání po dobu 20 minut, ohýbání nebo shýbání, natahování se nad hlavu nebo používání prstů k uchopení (viz obrázek 2).

Rizikové chování související se zdravím je poněkud častější u dospělých ve venkovských oblastech

Obecně se rizikovému chování souvisejícímu se zdravím věnuje o něco větší podíl dospělých na venkově než ve městech. Například 26 % osob žijících ve venkovských oblastech ve srovnání s 23 % osob žijících ve městech v současné době kouří. A mezi dospělými, kteří v posledním roce konzumovali alkohol, větší podíl obyvatel venkova zkonzumuje v průměru 5 a více nápojů za jeden den. Obyvatelé venkova také častěji trpí nadváhou nebo obezitou a zdržují se pravidelného pohybu (viz obrázek 3).

Dospělí na venkově se méně často nechávají vyšetřovat na chronická onemocnění

Obecně se menší podíl dospělých obyvatel venkova než obyvatel městské oblasti nechává vyšetřovat na různé typy rakoviny, včetně rakoviny prostaty, prsu, tlustého střeva a kůže. Například mezi muži ve věku 50 let a více podstoupilo vyšetření prostaty přibližně 82 % obyvatel venkova a 87 % obyvatel měst. Rovněž polovina městských obyvatel ve věku 50 let a starších podstoupila vyšetření krve ze stolice na rakovinu tlustého střeva a konečníku ve srovnání se 42 procenty venkovských obyvatel ve věku 50 let a starších.

Přestože počet případů AIDS na venkově rychle roste, venkovští obyvatelé ve věku 18 let a starší jsou ve srovnání s městskými obyvateli méně často testováni na AIDS (viz obrázek 4).(1) Mezi dospělými s HIV/AIDS, kteří žijí ve venkovské oblasti, téměř tři čtvrtiny cestují za zdravotní péčí do městské oblasti.2)

Obyvatelé venkova jsou častěji nepojištěni a zůstávají nepojištěni delší dobu

Mezi obyvateli mladšími 65 let je nepojištěno přibližně 19 % obyvatel venkova a 16 % obyvatel měst. Obyvatelé venkova mají tendenci zůstávat nepojištěni po delší dobu než obyvatelé měst. Mezi faktory, které mohou přispívat k tomuto rozdílu, patří vyšší podíl samostatně výdělečně činných osob, malých podniků a zemědělských podniků na venkově.3)

Více než třetina obyvatel venkova ve srovnání s přibližně čtvrtinou obyvatel měst je nepojištěna déle než tři roky. Větší podíl městských obyvatel však nikdy nebyl pojištěn (viz obrázek 5)

Výdaje na zdravotní péči jsou u venkovského obyvatelstva o něco vyšší

Mediánové celkové výdaje na zdravotní péči u venkovského obyvatelstva – 434 USD – jsou o něco vyšší než u městského obyvatelstva – 418 USD. Obyvatelé venkova hradí větší část nákladů na zdravotní péči z vlastní kapsy – 29 % – než obyvatelé měst – 23 % (viz obrázek 6).

Ve venkovských oblastech je k dispozici méně lékařů – 29 %

Méně než 11 % lékařů v USA ordinuje ve venkovských oblastech, přesto ve venkovských oblastech žije přibližně 20 % obyvatelstva. Problémy s náborem a udržením poskytovatelů ve venkovských oblastech souvisejí s několika faktory, včetně nižších platů, geografické izolace od kolegů a vzdělávacích příležitostí a menší vybavenosti, jako jsou školy a rekreace. Ministerstvo zdravotnictví a sociálních služeb doporučuje, aby na každých 2 000 osob připadal jeden lékař primární péče. Více než 20 milionů Američanů žije na venkově v oblastech, kde je poměr počtu poskytovatelů na pacienta 1 na 3 500 nebo méně a které jsou federálně označeny jako oblasti s nedostatkem zdravotnických pracovníků (HPSA). K odstranění označení HPSA ze všech venkovských oblastí je zapotřebí více než 2 200 lékařů, ale k dosažení doporučeného poměru 1:2 000 je v těchto oblastech zapotřebí více než dvojnásobek tohoto počtu.4 Nedostatek odborníků v oblasti duševního zdraví je ve venkovských oblastech ještě závažnější. Více než tři čtvrtiny okresů označených jako federální HPSA v oblasti duševního zdraví jsou venkovské.5)

Ve venkovském obyvatelstvu je menší pravděpodobnost, že se mu dostane stomatologické péče

Příjem stomatologické péče se liší mezi městským a venkovským obyvatelstvem. Například mezi dospělými ve věku 18 až 64 let bylo v posledním roce u zubaře přibližně 66 % dospělých ve městech, zatímco na venkově je to 59 %. Tento rozdíl pravděpodobně souvisí s malou nabídkou zubařů ve venkovských oblastech. Ve většině venkovských oblastí připadá na 100 000 obyvatel 29 zubařů, zatímco ve městech 61.(6)

Míra zaměstnanosti je nižší u osob s CHOPN

Ve venkovské populaci je o něco vyšší pravděpodobnost, že bude využívat nemocniční služby, včetně návštěv pohotovosti a přenocování v nemocnici, než v městské populaci. Přibližně 10 % obyvatel venkova ve srovnání s 8 % obyvatel měst zůstalo v uplynulém roce přes noc v nemocnici (viz obrázek 7). Nedostatek lékařů primární péče ve venkovských oblastech je jedním z faktorů, který může přispívat k většímu využívání nemocničních služeb.

Mezi obyvateli ve věku 65 let a staršími je těm z venkovských oblastí poskytováno méně služeb domácí zdravotní péče a jejich výsledky jsou horší než u obyvatel městských oblastí. Starší lidé na venkově jsou například častěji hospitalizováni.7)

TELEMEDICÍNA MŮŽE PŘINÁŠET SLUŽBY DO NEZASTAVENÝCH OBLASTÍ

Telemedicína nabízí možnost poskytovat zdravotnické služby na velké vzdálenosti do městských a venkovských oblastí s nedostatečnou péčí. Telemedicína je využívání elektronických komunikačních a informačních technologií k poskytování klinické péče na dálku. Může poskytnout jednotlivcům ve venkovských oblastech přístup k telekonzultacím s poskytovateli zdravotní péče a specialisty, ke kterým by jinak nemuselo dojít. Telemedicína může také pomoci přilákat a udržet poskytovatele zdravotní péče ve venkovských oblastech tím, že poskytuje průběžné školení a interakci s dalšími poskytovateli.

Nedostatek úhrad z pojištění byl překážkou pro zavedení telemedicíny do oblastí s nedostatečnou péčí, ale v budoucnu bude pravděpodobně méně významným faktorem. Zákon Medicare, Medicaid a SCHIP Beneficiary Improvement and Protection Act z roku 2000 umožňuje Medicare plně hradit konzultačnímu lékaři při telekonzultaci s pacientem a odesílajícím lékařem. Tento zákon rovněž umožňuje Medicare poskytovat telekonzultace ve všech venkovských oblastech.8) V červnu 2002 poskytovalo 18 států úhradu telemedicíny v rámci Medicaid a 2 státy připravovaly plány na úhradu telemedicíny.9) Několik států, včetně Kalifornie, Louisiany a Texasu, přijalo zákony, které vyžadují, aby soukromé pojišťovny hradily telemedicínu.10)

1. Národní asociace venkovského zdravotnictví (1997). HIV/AIDS v Americe.

2. Schur, C. et al. (2002). „Where to Seek Care: An Examination of People in
Rural Areas with HIV/AIDS“. Journal of Rural Health, 18(2): 337-47.

3. NRHA (1999). Access to Health Care For the Uninsured in Rural and Frontier America.

4. North Carolina Rural Health Research Program (1997). Fakta o… venkovských lékařích. Washington, DC: Federal Office of Rural Health Policy, U.S. Dept. of Health and Human Services (Federální úřad pro zdravotní politiku venkova, Ministerstvo zdravotnictví USA).

5. Americká psychologická asociace (2000). The Critical Need For Psychologists in Rural America (Kritická potřeba psychologů na americkém venkově).

6. CDC (2001). Health United States, 2001: Urban and Rural Chartbook [Zdraví Spojených států amerických, 2001: Graf měst a venkova]. Hyattsville, MD: NCHS.

7. Schlenker, M. et al. (2002). „Rural-Urban Home Health Care Differences Before the Balanced Budget Act of 1997“ (Rozdíly mezi venkovem a městem v domácí zdravotní péči před přijetím zákona o vyrovnaném rozpočtu v roce 1997). Journal of Rural Health, 18(2): 359-72.

8. MEDPAC (2001). Zpráva pro Kongres: Medicare in Rural America (Medicína na americkém venkově). Washington, DC: MEDPAC.

9. Center for Medicare and Medicaid Services (5. června 2002). Medicaid and Telemedicine (Medicaid a telemedicína).

10. Orloff, T. (1998). State Challenges and Opportunities in Rural and Frontier Health Care Delivery (Výzvy a příležitosti státu v oblasti poskytování zdravotní péče na venkově a v pohraničí). Washington, DC: National Governors‘ Association.

O DATECH

Pokud není uvedeno jinak, údaje uvedené v tomto profilu pocházejí ze dvou národních průzkumů civilního neinstitucionalizovaného obyvatelstva Spojených států. Hlavním zdrojem informací o zdravotním stavu obyvatelstva USA je Národní šetření o zdraví (National Health Interview Survey, NHIS), které každoročně provádí Národní centrum pro zdravotní statistiku. Panelové šetření výdajů na zdravotní péči (Medical Expenditure Panel Survey, MEPS) z roku 1998, které spolupořádá Agentura pro výzkum a kvalitu zdravotní péče a Národní centrum pro zdravotní statistiku, poskytuje národní odhady využívání zdravotní péče, výdajů, zdrojů plateb a pojistného krytí.

O PROFILECH

Jedná se o druhou sadu datových profilů ze série Výzvy pro 21. století: Chronická onemocnění a zdravotní postižení. Série je podporována grantem Nadace Roberta Wooda Johnsona. Tento profil napsal Lee Shirey za pomoci Laury Summer. Jedná se o sedmý profil z této série. Předchozí profily zahrnují:

1. Screening chronických onemocnění: Nedostatečně využívané služby

2. Dětská obezita: Obezita: Celoživotní ohrožení zdraví

3. Zrakové postižení: Zrakové postižení: rostoucí problém s přibývajícím věkem populace

4. Rakovina: Rakovina: hlavní národní problém

5. Léky na předpis: Chronická obstrukční plicní nemoc: důležitá součást zdravotní péče

6: Centrum pro stárnoucí společnost je nestranická politická skupina se sídlem ve Washingtonu, která působí při Institutu pro výzkum a politiku zdravotní péče na Georgetownské univerzitě. Centrum zkoumá dopad demografických změn na veřejné a soukromé instituce a na ekonomické a zdravotní zabezpečení rodin a lidí všech věkových kategorií.