Používání čárky je pro mnohé z nás těžké. Kontrolujeme ČMOS, Hartovy a naše oblíbené gramatické příručky, a přesto si někdy nejsme jisti, kdy čárku zařadit a kdy ji naopak bezpečně vyloučit.

V tomto článku se budeme zabývat používáním čárky na začátku věty, za úvodními prvky. Pravidla zde uvedená se týkají pouze specifického použití čárek, proto si dejte pozor, abyste nepředpokládali, že budou platit pro všechna použití čárek.

Na rozdíl od často citovaných rad nezávisí použití čárky na tom, kde chcete ve větě udělat pauzu. Ano, někdy existuje volnost a čárky můžete přidávat nebo vynechávat kvůli přehlednosti, efektu a volbě stylu. Většinou však pro čárky platí určitá pravidla. A tato pravidla pomáhají čtenářům pochopit i nuance v našich větách.

_______________________

Čáskami často oddělujeme části věty, abychom zachovali rozdíl mezi těmito částmi a pomohli s přehledností. Čárky jsou součástí interpunkčních norem, které nám usnadňují rychlou, jasnou a efektivní komunikaci. Považujte čárky za zkratky, které čtenářům sdělují informace.

Příklad čárky použité u řady podstatných jmen nebo sloves signalizují, že za každou čárkou následují další podstatná jména nebo slovesa.

Čárka mezi přídavnými jmény říká čtenářům, že každé přídavné jméno samostatně modifikuje následující podstatné jméno nebo zájmeno.

A čárky za úvodními prvky upozorňují na zlom mezi jedním a druhým prvkem a umožňují čtenářům číst bez váhání nad významem.

Podívejme se na několik způsobů použití čárek u prvků používaných na začátku vět.

Závislé věty před nezávislými větami

Použijeme čárky mezi větami, když závislá věta stojí před nezávislou. Závislé věty se uvozují podřadicími spojkami.

Protože jsem prohrál závod, musel jsem dát bratrovi pět dolarů.

Kdyby věděla, že cesta končí, nesjela by ze skály.

Když Shortie pase ovce, rád se válí v sladkém jeteli.

Protože Elise znala odpověď, zvedla ruku. X (Čárka chybí.)

Pokud je pořadí obrácené – věta nezávislá před závislou -, obvykle věty čárkami neoddělujeme. Existují však výjimky pro velký kontrast, typicky u vět uvozených spojkami even though, whereas, though a although.

Shortie se rád válí ve sladkém jeteli, když pase ovce.

Martin chtěl soutěžit v desetiboji, i když nikdy nesoutěžil v žádných terénních závodech.

Výjimky? Ne. čárku mezi závislou a nezávislou větou použijte v případě, že je závislá věta na prvním místě.

Příslovce ve větě

Příslovce ve větě – použité k vyjádření postoje vypravěče nebo postavy pohledu k pocitu sdělovanému větou – se odděluje od zbytku věty čárkou. Účelem příslovce je modifikovat celou větu nebo větu. Jen se ujistěte, že vaše příslovce ve větě skutečně modifikuje celou větu, a ne jen jedno sloveso nebo přídavné jméno.

Protože ne každé příslovce na začátku věty je příslovcem ve větě, ne každé příslovce na začátku věty vyžaduje čárku.

Naneštěstí celá ta záležitost nebyla taková, jakou jsem očekával, a přesto byla taková, jaké jsem se obával.

„Upřímně řečeno, měl jsi mi to říct už před několika měsíci.“

Hurikán bohužel zničil to, co z města zbylo.

Najednou se vydala za psem, ale Jimmy pokračoval ve své přednášce. X

Náhle není ve čtvrté větě příslovcem věty; ve skutečnosti modifikuje vzlétl.

Vhodnější by bylo jedno z těchto –

Náhle vzlétla za psem, ale Jimmy pokračoval ve své přednášce.

Náhle vzlétla za psem, ale Jimmy pokračoval ve své přednášce.

Poznámka: Hopefully má špatnou pověst, protože se používá jako příslovce ve větě, ale mnozí akceptují jeho dlouhodobé používání v této pozici jako legitimní. Pokud by vaše postava použila hopefully jako příslovce věty v myšlence nebo dialogu – Hopefully, the sun would not set down until they arrived the cabin – použijte ho. Pro vševědoucího vypravěče? Možná budete chtít přeformulovat. Přesto nemusíte.

Interjekce

Po interjekcích – slovech nebo slovních spojeních používaných k vyjádření emocí – může následovat čárka nebo vykřičník. Nejsou v gramatickém vztahu k ostatním slovům ve větě.

Hej, vzpomínáš si na mě?“

„Aha, tak to jsi myslel?“

Draci! Zapomněl jsem si peníze na film.

„Aleluja! Udělal jsi přijímací zkoušky!“

„Ani náhodou! Nevěřím ti.“

Ach jo, to usmíření jsem totálně zpackal.

Poznámka: Mezi slovy ach a chlapče se nepíše čárka, když fungují jako jeden interjekční výraz. To platí i pro další fráze jako oh damn, oh dear, oh my, ach yes, oh well, oh God a oh yeah. Považujte je za víceslovné interjekce podobně jako gracious me a good grief.

Se slovy jako yes, no, yep, nope, well a well then zacházejte jako s interjekcemi, když stojí samostatně na začátku věty – pište za nimi čárku.

Ne, nevěděla, jak pokořit hordu zombie.

No, určitě nezapomenu.

Ano, dokázal jsem to.

Nepředpokládejte však, že jen proto, že je jedno z těchto slov ve větě na prvním místě, automaticky následuje čárka. V následující větě za ne čárka není:

Do klubovny nesměli žádní chlapci.

Výjimky? Vykřičník použijte, když potřebujete být důraznější. A pokud vykřičník použijete, nezapomeňte první slovo v následující větě napsat s velkým písmenem.

Čárky za souřadicími spojkami?“

Někde nás kdysi učitelé museli učit, že za souřadicími spojkami použitými na začátku věty se píše čárka, protože mnozí z nás je tam píší. Velmi často se však čárka nevyžaduje. Ve skutečnosti většinou můžeme čárku za úvodní souřadicí spojkou vynechat.

Souřadicí spojky jsou FANBOYS: neboť, a, ani, ale, nebo, přesto, takže. Můžete je použít na začátku věty, ale jsou to spojky; ujistěte se, že jste vybrali tu, která dává smysl tomu, co chcete říci. Ujistěte se, že věta začínající souřadicí spojkou navazuje na předchozí větu:

Políbila mě vášnivě. A pak mě obložila.

Tommy mi řekl, že umyl a uklidil nádobí. Přesto nedosáhne ani na dřez.

Steffie nechtěl jít do kina ani na procházku. Nechtěla jít ani na večeři.

„Ještě nejsem připravená.“
„Ale říkal jsi, že mám přijít v pět.“

Chtěla tu žlutou halenku. Nebo to byla ta modrá?“

Čárky za souřadicími spojkami, kterými začínají věty, pište jen tehdy, když za spojkou následuje vedlejší věta nebo vedlejší věta.“

Nebo, chtěla vědět, jestli jsem opustila manžela?

Ještě, a to je rozhodující, jsem si zapomněla sbalit pistoli.

Dovolím si tvrdit, že u některých vedlejších vět lze argumentovat pro nebo proti použití čárky.

V dalším příkladu se čárka za ještě v první větě zdá být nutná. U druhé věty není požadavek na čárku tak jistý.

A přesto, jak mi rychle připomněla, jsem to vlastně nikdy neudělal.

„Takže bez ohledu na tvé pokyny snědli všechny koláčky, které jsi upekla na prodej?“

„Takže bez ohledu na tvé směrnice snědli všechny sušenky, které jsi upekla na prodej?“

„A bez ohledu na tvé směrnice snědli všechny sušenky?“

Následující věty jsou nesprávné. Čárka není nutná.

Ale ne kvůli odpovědím, které jsem uvedl. X

Nebo by to musela udělat sama. X

Neboť to byla chyba hned od začátku. X

A můj bratr mě potřeboval. X

Před a/nebo za jmény v přímém oslovení

Jako vždy, před a/nebo za jmény v přímém oslovení používejte čárky.

„Ale, Milte, já neumím řídit.“

„Lucy, prosím, zvedni si kolečkové brusle.“

Čárky s úvodními frázemi

Čárky téměř vždy následují za frázemi na začátku věty; čárkou oddělujeme frázi od samostatné věty. To znamená, že čárku použijte za participiální frází, absolutní frází, infinitivní frází a předložkovou frází.

U předložkových frází je určitá volnost. U krátkých předložkových frází (do tří slov) čárku uvádět nemusíte. Pokud však existuje možnost záměny, čárku použijte. (Některé zdroje doporučují jako hraniční bod čtyři slova.)

Četl jsem doporučení, podle kterých máme volnost i u krátkých infinitivních frází. Já však téměř vždy slyším čárku u infinitivních vět.

Chtěli jsme s Ginou vědět, kam jdeme, a tak jsme zvedli žaluzie. (participiální věta)

Ruce složené v modlitbě se kněz modlil za národ. (věta absolutní)

Aby dokázal, že je statečný, vběhl Galahad mladší do centra bitvy. (infinitivní fráze)

Aby se vyhnul zajetí, používá falešnou identitu. (krátká infinitivní věta)

Pod rozkvetlými růžovými keři se had plížil do úkrytu. (předložková věta)

Pod obloukem mě poprvé políbil. (krátká předložková věta)

V sobotu půjdeme do kina. (krátká předložková věta)

Venku byl zkažený vzduch. (krátká předložková věta, ale bez čárky by čtenáři mohli číst venku vzduch jako větu)

Čárky za přívlastky

Přívlastky jsou podstatná jména nebo slovní spojení, která přejmenovávají podstatné jméno. Často se oddělují čárkami.

Zrzavý rekrut Darren Smithson upoutal pozornost seržantovy dcery.

Zrzavý rekrut Darren upoutal pozornost seržantovy dcery.

Darren, zrzavý rekrut, upoutal pozornost seržantovy dcery.

Přívlastek však může být podstatný i nepodstatný, což ovlivňuje použití čárky. Čárky používáme u nepodstatných přívlastků, ale ne u podstatných.

Mému nejstaršímu bratrovi Nedovi je třiačtyřicet let.

V této větě je jméno Ned nepodstatné a mohlo by být z věty vyňato, aniž by se změnil její význam. Nejstaršímu bratrovi mluvčího je stále 43 let.

Můj bratr Ned je třiačtyřicetiletý.

V této větě nám mluvčí říká, že má více bratrů a že tomu jménem Ned je 43 let. Abychom věděli, kterému bratrovi je 43, je podstatné jméno Ned.

(Ano, záměrně jsem v této větě použil čárku za tři odstavce zpět a v předchozím odstavci ji vynechal. Obojí je správně)

Přechodníková slova a slovní spojení

Přechodníková slova a slovní spojení na začátku věty nás posouvají od jedné myšlenky, jedné věty k další. Mnohé z nich jsou spojovací příslovce. Za přechodovými slovy a frázemi se téměř vždy píší čárky, ale existují i výjimky. Podívejme se na několik kategorií přechodových slov (existují i další).

kontrast – navzdory, naopak, na druhou stranu, přesto

příčina a následek – tedy, tedy, tak

upřesnění nebo vyjasnění – jinými slovy, opět

čas – teď, potom, později, dnes, zítra, včera, posléze

příklad-tj. například, konkrétně

zpřísnění- samozřejmě, vskutku, vlastně, nepochybně

Zatímco za většinou těchto přechodníků následují čárky, u jednoslovných příslovcí času můžete čárky vynechat.

Dnes má v plánu setkání s detektivem. Zítra se vydá za Juniorem.

Teď to vidíš, teď ne.

Nejprve budeš potřebovat dvě kladiva. Pak budeš potřebovat dva aspiriny.

Ale čárky za prvním, druhým, třetím atd. uvádějí-li řadu předmětů.

Učil se třem lekcím. Zaprvé, aby nikdy neignoroval svou ženu. Za druhé, aby u sebe vždycky nosil hotovost. Zatřetí, kupovat dárky I’m-sorry jen tehdy, když už se omluvil.

Poznámka: Čárku byste nepoužili, když jsou slova jako dnes, zítra, včera a teď použita jako podmět věty.

Dnes mám narozeniny.

Teď je čas jednat.

Protože existuje několik skvělých internetových zdrojů se seznamy přechodníků, místo duplikování seznamů jsem na některé z nich odkázal. Mějte však na paměti, že některé internetové stránky obsahují pravidla pro studenty, pravidla odlišná od přípustek pro autory beletrie.

Například jedna stránka připomíná autorům, že za přechodníkem mají vždy psát čárku. My už ale víme, že existují výjimky.

Přechodníková slova a fráze – Příručka spisovatele z University of Wisconsin Writing Center

Seznam přechodníkových slov – Schoolworld.com

Přechodníková příslovce-Kip Wheeler na cn.edu.

_______________________

~ Za přechodníky, jako jsou therefore a indeed, se často píší čárky, ale nemusí. Trend směřuje k lehkovážnějšímu používání čárek. Pokud je význam jasný a čtenáři by ho nemohli špatně přečíst, zvažte vypuštění čárek z jednoslovných přechodníků (a dokonce i z několika víceslovných přechodníků).

Takže byste neměli platit ani korunu.

Jistě je to pravda.

Připojí se k nám tvůj otec?“
Jistěže ne.

~ Za slovem nicméně by na začátku věty měla být čárka, pokud znamená přesto. Tak nebudou čtenáři zmateni a nebudou přemýšlet, zda to může znamenat bez ohledu na to, jak nebo do jaké míry, tedy jiné významy slova nicméně.

Stoupání bylo strmé. Nicméně jsme byli ochotni to zkusit.

Jakkoli byla ztracená, věděli jsme, že tak nezůstane.

~ Čárku pište, pokud za přechodníkem následuje závislá věta nebo otázka.

Takže, když se nad tím zamyslíš, budeš vědět, že mám pravdu.

Podle toho, chceš vůbec jít?

Znovu, jsi si jistý, že to zvládneš?

Naopak, kdybys pomoc skutečně potřeboval, nikdy ji nenajdeš.

~ Kromě zdůraznění nebo naznačení výlučnosti obvykle nepoužíváme čárky, když se spojovací příslovce dostane mezi podstatné jméno a hlavní sloveso věty.

Očekával proto zvýšení platu.

Ellen podobně čekala u baru.

Linus následně závod vyhrál.

Wanda je bezpochyby silnější kandidátkou.

~ I když existují výjimky, čárkám za úvodními prvky se nevyhýbejte. Budete je zařazovat ve většině případů.

Naproti tomu jsem celou řeč zapomněl.

Na druhou stranu si pravděpodobně budete chtít objednat dezert.

Například přeskočil budovu jedním skokem.

V důsledku toho bylo od mírové smlouvy upuštěno.

Dále volala tvá současná přítelkyně i tvá bývalá.

Jednotlivá slova oddělená čárkami

Přívlastky a přídavná jména v závorce (a přídavná jména mimo obvyklé pořadí) se na začátku věty vždy oddělují čárkou (nebo dvojicí čárek).

Madison s povzdechem začala stoupat po šesti patrech schodů.

Jill, nadšená, přijala pozvání.

Ecstatic, Jill accepted the invitation.

_______________________

Po většinu času dodržujte pravidla pro čárky – vaši čtenáři to ocení.

Nemějte však pocit, že zde není prostor pro kreativitu. Někdy prostě chcete působit méně formálně nebo strukturovaně. Možná chcete méně interpunkčního nepořádku. U mnoha krátkých úvodních prvků můžete čárku vynechat, pokud je význam jasný.

***

Tags: příslovce, čárky, úvodní prvky Posted in: Nad rámec základů, Gramatika & Interpunkce