Vnímavost zvířat je schopnost zvířat prožívat různé pocity, jako je utrpení nebo potěšení. Mezi negativní pocity nebo emoce patří bolest, strach, nuda a frustrace, zatímco mezi pozitivní emoce patří spokojenost a radost. Sentience zahrnuje také schopnost zvířete učit se ze zkušeností a od jiných zvířat, posuzovat rizika a výhody a rozhodovat se. Tyto schopnosti závisí na tom, že si zvířata uvědomují změny, které se kolem nich dějí (známé také jako vnímání), a jsou schopna si zapamatovat, zpracovat a vyhodnotit informace tak, aby naplnila své potřeby (známé také jako poznávání).
Všeobecně se uznává, že lidé jsou vnímaví, ale postupem času došlo k posunu v uznání, že i ostatní zvířata jsou schopna prožívat různé emoce. Nejprve to bylo uznáno u obratlovců, přičemž v poslední době vědci prokázali, že někteří bezobratlí živočichové jsou také vnímaví. Senzibilita zvířat byla poprvé uznána před několika staletími, ale teprve v posledních několika desetiletích byla vědecky zkoumána a zahrnuta do politik týkajících se zvířat. V roce 2008 byla při podpisu Lisabonské smlouvy zvířata oficiálně uznána za vnímající, což vyžaduje, aby se v Evropské unii plně zohlednily požadavky na jejich dobré životní podmínky. V roce 2017 zveřejnila viktoriánská vláda Akční plán pro dobré životní podmínky zvířat, který uznává zvířata jako vnímající. Nový Zéland, Kanada a Teritorium hlavního města Austrálie rovněž uznávají vnímavost v právních předpisech. Při posuzování dobrých životních podmínek zvířat se má za to, že slovo „zvíře“ se vztahuje na vnímavá zvířata.
Pochopení a uznání vnímavosti zvířat je důležité, aby pomohlo určit potřeby zvířat a posoudit jejich dobré životní podmínky za různých okolností. Například zvířata chovaná pro výživu v intenzivních nebo volných chovech, zvířata v zoologických zahradách a cirkusech nebo společenská zvířata. To vede k většímu zohlednění duševní pohody zvířat, což je oblast, které je nyní věnována větší pozornost. Byl například vytvořen nový rámec nazvaný Pět domén, který zdůrazňuje potřebu zohlednit duševní i fyzickou pohodu zvířat.
Nejběžnějším způsobem hodnocení emočního stavu zvířete je pozorování a analýza chování, i když se stále více pracuje na nových technologiích, které hodnotí funkci mozku. Pokud jde o chování, můžeme lépe porozumět emočnímu stavu zvířete tím, že budeme hledat znaky, které odrážejí pozitivní nebo negativní zážitky. Například zvířata, která prožívají pozitivní duševní stav, si pravděpodobně hrají, zkoumají a mají úzký sociální kontakt s jinými zvířaty. Naopak, když je zvíře vyděšené, buď zaútočí (bojová reakce), uteče (útěková reakce), nebo nemusí projevit žádnou reakci (tzv. zamrznutí).
Dalším způsobem, jak posoudit emoční stav, je nechat zvíře vybrat si různé možnosti v jeho prostředí. Vzhledem k tomu, že zvířata vyhledávají potěšení a vyhýbají se bolesti, byly vyvinuty specifické testy, které umožňují zvířeti ukázat, co chce a jak je to pro něj důležité.
Pozorováním zvířat na známky negativních a pozitivních emocí můžeme pomoci zajistit jejich duševní pohodu, aby mohla prožít „život, který stojí za to“.
Další literatura
- Broom DM (2014) Sentience and Animal Welfare. CAB International, Oxford.
- Broom DM (2016) Considering animals‘ feelings. Animal Sentience 2016:005.
- Boissy A et al (2007) Assessment of positive emotions in animals to improve their welfare. Physiology and Behaviour 92: 375-397.
- Dawkins MS (2012) Why Animals Matter. Vědomí zvířat, welfare zvířat a lidský blahobyt. Oxford University Press, Oxford.
- Duncan I (2006) The changing concept of animal sentience. Applied Animal Behaviour Science 100:11-19.
- Proctor H (2012) Animal Sentience: Where Are We and Where Are We Heading? Animals 2:628-639
.