Polovina korálů Velkého bariérového útesu za posledních 25 let vyhynula, uvedli ve středu vědci a varovali, že klimatické změny tento podmořský ekosystém nenávratně ničí. Studie zveřejněná v časopise Proceedings of the Royal Society zjistila, že od poloviny 90. let 20. století dochází na rozsáhlém útesu u severovýchodního pobřeží Austrálie, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO, k alarmujícímu úbytku korálů všech velikostí.

Nejvíce byly postiženy větší druhy, jako jsou rozvětvené a stolové korály, které z nejsevernějších částí útesu téměř vymizely.

„Obvykle jsou ochuzeny (až) o 80 nebo 90 procent ve srovnání s obdobím před 25 lety,“ řekl agentuře AFP spoluautor zprávy a profesor James Cook University Terry Hughes.

„Vytvářejí zákoutí, na kterých jsou závislé ryby a další živočichové, takže ztráta velkých trojrozměrných korálů mění širší ekosystém.“

Kromě nevyčíslitelné přírodní, vědecké a ekologické hodnoty měl útes o délce 2 300 km (1 400 mil) před pandemií koronaviru pro australskou ekonomiku odhadovaný roční příjem z cestovního ruchu ve výši 4 miliard dolarů.

Útesu hrozí, že ztratí prestižní status světového dědictví, protože oteplování oceánu – podporované změnou klimatu – poškozuje jeho zdraví.

Změny teplot oceánů stresují zdravé korály a způsobují, že vylučují řasy žijící v jejich tkáních, čímž ztrácejí své zářivé barvy v procesu známém jako bělení.

Vzájemné masové bělení v letech 2016 a 2017 přimělo vládu snížit dlouhodobý výhled pro největší živý organismus na světě na „velmi špatný“.

Masové bělení bylo na útesu poprvé zaznamenáno v roce 1998 – v té době se jednalo o nejteplejší zaznamenaný rok -, ale s rostoucími teplotami se jeho četnost zvyšuje, což útes zmenšuje a ztěžuje jeho obnovu.

„Živá populace korálů má miliony malých, malých korálů, stejně jako mnoho velkých – velkých matek, které produkují většinu larev,“ řekl hlavní autor studie Andy Dietzel, rovněž z James Cook University.

„Její odolnost je ve srovnání s minulostí ohrožena, protože je zde méně dětí a méně velkých rozmnožujících se dospělých.“

Kromě dlouhodobého oteplování oceánů a s ním spojeného bělení byl útes od roku 1995 postižen několika cyklony a dvěma epidemiemi hvězdic korunatých, které se živí korály.

Když se hvězdice vyskytují v malém množství, jsou považovány za součást přirozeného ekosystému, ale když dojde k velké epidemii, mohou rychle zničit části útesu.

Pokud se nejnovější výzkum týkal čtyř případů masového bělení do roku 2017, škody na korálových druzích způsobené bělením na začátku roku 2020 ještě nebyly vyhodnoceny.

Jednalo se o nejrozsáhlejší bělení v historii, které poprvé zasáhlo rozsáhlé oblasti jižních částí útesu.

Hughes uvedl, že vědci očekávají, že korály budou i nadále odumírat, pokud státy nesplní svůj závazek z Pařížské dohody udržet nárůst průměrné globální teploty pod 2 stupni Celsia (3.6 stupňů Fahrenheita) nad předindustriální úroveň.

„Nejrychleji rostoucím druhům trvá zhruba deset let, než se napůl slušně zotaví, takže šance, že mezi budoucím šestým, sedmým a osmým bělením budeme mít desetiletí, se blíží nule, protože teploty rostou a rostou a rostou,“ řekl.“

Pokud se teploty později v tomto století v rámci pařížského cíle stabilizují, doufá se, že koráli se budou moci znovu shromáždit a obnovit své počty.

I pak, řekl Hughes, „si nemyslíme, že se obnoví do směsi druhů, které známe z historie.“

Pokud bude nárůst až o 3 nebo 4 stupně Celsia, „zapomeňte na to“, řekl.

„Trajektorie se mění velmi, velmi rychle – jsme šokováni a překvapeni tím, jak rychle tyto změny probíhají – a čekají nás další změny.“

„Je to velmi rychlá změna,“ řekl Hughes.