Metody uvěznění vs. rehabilitace byly v průběhu let předmětem vášnivých diskusí a v poslední době se objevily výzkumy, které výrazně zlepšily postupy a pokrok v léčbě závislosti jako zdravotního problému. Některé postupy jsou však v přímém rozporu s tím, co jiní považují za správnou péči.

S rostoucím užíváním opioidů v celé zemi se najdou tací, kteří budou tvrdit, že léčba ve věznicích nabízí nejlepší řešení.

Inimai Chettiar a Grainne Dunne z NYU School of Law na argument uvěznění vs. rehabilitace reagovali slovy: „Určitě bychom měli zlepšit léčbu ve věznicích. Ale tím, že se zaměříme na budování infrastruktury pro protidrogovou léčbu uvnitř systému trestní justice, ještě více institucionalizujeme její umístění v něm. Posilujeme tím přesvědčení, že lidé bojující se závislostí si zaslouží trest – rušíme tak léta pokroku v chápání závislosti jako zdravotního problému.“

Ani zlepšení léčby v rámci justičního systému by nemuselo stačit k rehabilitaci osob bojujících se závislostí. Následky, stigmata a stereotypy, které provázejí člověka, jenž prošel justičním systémem, je často příliš těžké překonat, a i když se mu může dostat určité lékařské nebo terapeutické péče, k rehabilitaci patří i přijetí zpět do společnosti, a k tomu často nemůže dojít.

Léčba by měla probíhat ve vhodném prostředí, v zařízeních, která jsou určena k rehabilitaci, nikoli k trestání.