POCD

POCD neboli pedofilní OCD je podtyp obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Lidé trpící tímto projevem OCD zažívají nechtěné a vtíravé myšlenky na to, zda jsou nebo budou pedofilní. Vtíravé myšlenky a představy mohou být také spojeny s fyzickými pocity nebo osobně neslučitelnými nutkáními, které jako by posilovaly nejhorší obavy z POCD. I když jsou všechny různé projevy OCD svým způsobem bolestivé, POCD často způsobuje trpícím obzvlášť hlubokou bolest a zbytečný stud.

POCD není nic jiného než OCD

OCD existuje jako posilovaný cyklus myšlenek a pocitů. je důležité si uvědomit, že všechny myšlenky, mentální obrazy, tělesné pocity, emoce a nutkání jsou neutrální. Samy o sobě a bez kontextu nic neznamenají. Cyklus OCD začíná uvědoměním si myšlenkynebo něčeho mimo nás, například vidění dítěte. OCD pak vytváří myšlenku, která vypráví obávaný příběh o tom, co tato myšlenka znamená nebo jaký je či bude náš vztah k dítěti. Člověk bez OCD by tuto myšlenku zaškatulkoval jako „nesmysl“ nebo „divnou“ a šel by dál, avšak člověk trpící POCD se jí chytí.

Kompulze jsou činnosti, vnitřní nebo vnější, prováděné ve snaze znovu získat pocit pohodlí a bezpečí. Výsledek obávanéhopříběhu je nechtěný a silně znepokojující, takže je pochopitelné, že POCD trpícíse chce zbavit špatného pocitu, ale hlavně získat jistotu, žejejich myšlenka je chybná, není odrazem jejich skutečných přání a nikdy se neprojeví v činu. Jakmile je nucení ukončeno, dostaví se velká úleva,ale jen na okamžik. Nutkání vyvolává pouze krátkodobý pocituklidnění. Navíc množství nutkavého ujišťování nebo vyhýbání sepotřebné k získání této úlevy se časem zvyšuje.

Příznaky pedofilní OCD

Obvyklé obsese POCD

• Myšlenky typu „Co když jsem opravdu pedofil?“
• Nepříjemné myšlenky typu „To dítě je roztomilé“
• Zpochybňování, zda pocit v rozkroku, který se objevuje kolem dítěte, je skutečné vzrušení
• Nežádoucí sexuálně explicitní mentální obrazy dětí
• Úzkost, když jsou v televizi zobrazeny děti. pořadech nebo filmech
• Vyvolávání úzkosti z pohybu v blízkosti dětí

Obvyklé kompulze POCD

• Vyhýbání se fyzickému kontaktu s dětmi, dokonce i vlastních
• Vyhýbání se koupání dětí bez přítomnosti další dospělé osoby
• Vyhýbání se pobytu v blízkosti dětí o samotě
• Mentální přehodnocování svého jednání v blízkosti dětí
• Potlačování jakýchkoli myšlenek nebo mentálních představ o dětech
• Opakování frází nebo manter typu „Nejsem apedofil“
• Připomínání si dřívější a současné přitažlivosti kdospělým
• Re-čtení článků o POCD a pedofilii
• Srovnávání svého chování s chováním pedofilů
• Zpochybňování svých záměrů, když myslí na děti nebo je v jejich blízkosti
• Kontrola sexuálního vzrušení při zobrazení dětí

POCD, Pedofilie a stud

Jedním z nejčastějších problémů osob trpícíchPOCD je opakované zpochybňování toho, zda jsou skutečnými pedofily, nebo zda jsou jejich myšlenky důsledkem OCD. Tento myšlenkový proces může zabrat hodiny jejich dne a nepřináší žádné trvalé nebo smysluplné výsledky. Ve skutečnosti většinou kompulze vedou k větší úzkosti a většímu pocitu studu.

Klíčový rozdíl mezi pedofily a osobami s POCD spočívá v tom, že pedofilové mají skutečnou a trvalou přitažlivost k dětem. Naproti tomu lidé s POCD pociťují silnou úzkost a neklid, když mají myšlenky na děti. Navíc se lidé s POCD zabývají otázkami nebo pochybnostmi o své přitažlivosti k dětem, což není totéž jako skutečná přitažlivost. Lidé s pravou pedofilií neprožívají pochybnosti nebo zpochybňování své sexuální přitažlivosti.

Naneštěstí je společným rysem lidí trpících POCD to, že mají tendenci se emocionálně trestat více než lidé, kteří prožívají jiné projevy POCD. Toto sebepoškozování se cítí jedinec oprávněnévzhledem k obecně rozšířeným negativním názorům na pedofilii a jejímu nezákonnému statusu. Je však třeba si uvědomit, že POCD není pedofilie, ale pouze další projev obsedantně kompulzivní poruchy.

Léčba pedofilní OCD

POCD, stejně jako jakýkoli jiný podtyp OCD, lze účinně léčit pomocí kognitivně-behaviorální terapie (CBT), prevence expozice a reakce (ERP) a technik založených na všímavosti, jako jsou techniky obsažené v terapii přijetí a závazku (ACT). Cílem terapie je pomoci klientům uvědomit si, že nejsou svými myšlenkami a že mohou tolerovat stále větší množství nepříjemných myšlenek a pocitů, aniž by propadali nutkavému chování nebo se vyhýbali životu, který chtějí mít.

Primární složkou léčby POCD je zpochybňování tematizace obávaného příběhu a rozvíjení racionálnějšího chápání toho, co myšlenky, představy a nutkání ve skutečnosti znamenají. Jakmile jsou tyto obsese zarámovány vyváženěji a s větším pochopením, lze je zpochybnit a čelit jim pomocí ERP. Účelem expoziční terapie je pomoci klientovi postavit se strachu čelem a naučit se úzkost přijímat a tolerovat, dokud se přirozeně nezmírní. Tento přirozený proces vyžaduje čas, nicméně úlevy od úzkosti lze dosáhnout opakovanou a postupnou expoziční léčbou. V průběhu léčebného procesu se ACT používá k tomu, aby klientům pomohla přijmout jejich myšlenky, pocity a nutkání takové, jaké jsou v daném okamžiku. Konečným výsledkem léčby je snížení úzkostných reakcí, větší jistota při setkání se spouštěcími událostmi nebo myšlenkami a ochota žít svůj život navzdory pravidelné přítomnosti úzkosti.

Pro více informací o POCD nebo pro naplánování vyšetření mě prosím kontaktujte zde.

Epizody podcastu o POCD:

Epizoda 13- Pedofilní OCD