Praktika záměrné deformace lebky je asi nejznámější z Mezoameriky. Záměrné přetváření lebek kojenců v době, kdy jsou jejich kosti měkké a fontanely otevřené, však bylo rozšířenou praxí. Byla zaznamenána téměř na všech kontinentech v mnoha různých kulturách po desítky tisíc let. Poddajné hlavy novorozenců byly ovazovány koženými nebo textilními obvazy, zplošťovány deskami nebo podložkami. Někdy byli kojenci upoutáni ve vlastních kolébkových deskách, takže v průběhu měsíců – někdy i let – jejich hlava vyrostla do preferovaného tvaru: plochá nahoře, plochá vzadu, plochá po stranách, kuželovitá, protáhlá nebo zaoblená.

Jakkoli byla tato praxe rozšířená po celou historii lidstva a velkou část pravěku, záměrně deformované lebky stále vyvolávají pravidelné „Alien!“. „Bizarní!“ „Divné!“ titulky, kdykoli jsou nalezeny kvůli svému nápadnému vzhledu. Zde je stručný přehled deformací lebek v průběhu věků.

1. AUSTRÁLIE, 13 000-9 000 LET DŘÍVE

Lebky Australanů z doby pleistocénu se zploštělými týlními kostmi byly nalezeny v Kow Swamp (severní Viktorie), Nacurrie (severozápadní Viktorie/jihozápadní Nový Jižní Wales) a Coobool Creek (jihozápadní Nový Jižní Wales). Antropolog a profesor lidské anatomie Alan Thorne se domníval, že velikost a tvar lebek jsou důkazem toho, že Homo erectus pre-sapiens byl v Austrálii „ještě před 10 000 lety naživu“. Pozdější analýzy Thornovu teorii vyvrátily. Lidé s plochými lebkami byli v pořádku Homo sapiens, jen na jejich čela byl od dětství vyvíjen neustálý tlak.

2. PERU, 7000-100 př. n. l.

Nejstarší příklady záměrně deformovaných lebek v Americe byly nalezeny v Peru a pocházejí z období 7000 až 6000 let před naším letopočtem. Tato praxe zapustila v Peru hluboké kořeny a odtud se rozšířila do všech andských komunit a zbytku kontinentu. Při vykopávkách starověkých peruánských ostatků se zjistilo, že naprostá většina z nich – na některých vykopávkách až 90 procent – má deformované lebky.

Skupina lebek starých asi 2500 let, kterou ve 20. letech 20. století objevil na peruánském poloostrově Paracas archeolog Julio C. Tello, byla tak extrémně prodloužená, že od té doby figuruje v horečnatých snech davu „neříkám, že jsou to mimozemšťané, ale jsou to mimozemšťané“. Dokonce se objevila údajná studie DNA lebek z Paracasu, která se v roce 2014 dostala na titulní stránky novin po celém světě kvůli údajnému potvrzení, že lebky nemohou být lidské. Lidé z Paracasu sice měli mimořádné schopnosti – viz například nevídanou krásu a složitost jejich textilií – ale rozhodně to byli lidé, a to Homo sapiens. Byli jen mimořádně zdatní ve zplošťování čelních kostí dětských lebek.

3. UKRAJINA, 2800-2200 př. n. l.

Katakombová kultura doby bronzové na dnešní Ukrajině je pojmenována podle pohřebních komor, které byly vyhloubeny na dně svislé šachty. Kosterní pozůstatky nalezené v těchto hrobech nesou výmluvné známky záměrné deformace lebky – nejstarší zjištěný případ v euroasijských stepích. Vědci se domnívají, že tuto praxi mohli převzít od starší afanasovské kultury, která obývala území dnešní Sibiře v letech 3300 až 2500 př. n. l., a posunout ji na západ. Po zániku katakombové kultury nejsou v archeologických nálezech ze stepí až do doby železné (700-500 př. n. l.) žádné doklady o přetváření lebek.

4. V době železné (700-500 př. n. l.) se ve stepích vyskytovaly i jiné kultury. FRANCIE, 4. STOLETÍ PŘED n. l.

V roce 2013 archeologové odkryli v Obernai v severovýchodní francouzské provincii Alsasko řadu pohřebišť z období neolitu (4900-4750 př. n. l.) až merovejského období (5.-8. století n. l.). V jednom z 18 hrobů datovaných do stejného časového období byly nalezeny kosterní pozůstatky ženy s vejčitou lebkou (horní obrázek). Spolu se stylem a bohatostí hrobové výbavy ji tvar lebky identifikoval jako Alanku, lid, který pocházel ze severního Kavkazu, ale během hunských nájezdů ve 4. a 5. století uprchl na západ. I oni praktikovali záměrnou deformaci lebky a pevně svazovali hlavy kojenců obvazy, které vyvíjely stejný tlak na přední i zadní část lebky. Archeologové se domnívají, že šlo o proces vyhrazený pro elitu alanské společnosti, protože vejčité lebky byly nalezeny pouze v hrobech doprovázených propracovanou hrobovou výbavou.

5. Srov. např. MAĎARSKO, 5.-6. STOLETÍ n. l.

Na myšlenku začít měnit dětem tvary lebek přivedli Huny (jejich někdejší spojence v boji proti Římanům) pravděpodobně Alani, kteří byli pronásledováni na západ, a to možná již ve 2. nebo 3. století n. l., kdy sousedili s Karpatskou kotlinou. Na území dnešního Maďarska bylo nalezeno více než 200 uměle deformovaných lebek datovaných do 5. až 6. století n. l.. Rozsah a typ deformací se značně liší, od extrémního přetvoření celé lebky až po drobné úpravy.

6. KOREA, 4. STOLETÍ n. l.

Archeologické naleziště Yean-ri v jihovýchodní části Jižní Koreje je starobylým pohřebištěm konfederace Gaya ze 4. století n. l. Na tomto pohřebišti bylo nalezeno několik hrobů z doby, kdy se zde nacházelo pohřebiště. Z 300 hrobů, které zde byly odkryty, se pouze ve třetině z nich dochovaly kosterní pozůstatky. Pro Koreu, kde kyselá půda a cykly horkého a vlhkého, studeného a suchého počasí působí na organické materiály zkázu, je to vlastně relativní bonanza. Ze 100 dochovaných koster se u 20 procent z nich našly záměrně deformované lebky. Hlavní důraz byl kladen na zploštění čelních kostí lebek jean-ri, přičemž na zadní části lebek byla aplikována určitá malá protisíla.

Zajímavé je zejména to, že pohřebiště, které zahrnuje neobvyklou škálu typů hrobů (kamenné sarkofágy, pohřby ve džbánech a dřevěné komory), sloužilo k pohřbívání obyčejných lidí – běžných jeanů z období Gaya. O této praxi svědčí jejich skromná hrobová výbava. Zatímco mnoho příkladů záměrné deformace lebky v jiných kulturách sloužilo k označení vysokého postavení, bohatství nebo příslušnosti k elitní podskupině společnosti, nezdá se, že by to byl případ Yean-ri. Potvrzuje to také zpráva o Gaji zaznamenaná ve 3. století n. l. v čínské chronologii Záznamy o Třech královstvích od dvorního historika dynastie Ťin Čchen Šoua.

7 . MEXIKO, 900-1200 n. l.

Téměř 4000 kilometrů severozápadně od peruánského Paracasu a o 1100 let později bylo ve městě Onavas v dnešním mexickém státě Sonora v pozdně klasickém mezoamerickém období na pohřebišti uloženo 25 lidí. Další pohřby v Sonoře byly nalezeny pod obydlími nebo v jejich okolí. Toto pohřebiště, které archeologové vykopali v roce 2012, je nejstarším vyhrazeným pohřebištěm nalezeným ve státě. Jedinečná příležitost prozkoumat skupinu koster na jednom místě odhalila, že více než 50 % z nich, 13 z 25, mělo záměrně deformované lebky. Jsou prvními svého druhu objevenými jak v Sonoře, tak za současnou hranicí na americkém jihozápadě.

Tvary lebek byly pozoruhodně extrémní, uvážíme-li, že tato praxe nebyla v regionu dosud nikdy nalezena. Docházelo u nich k frontálně-okcipitální deformaci, což znamená, že k přední a zadní části lebky byly přivázány ploché desky, případně kolébky, které zplošťovaly a prodlužovaly hlavu. K tomu se přidaly kosti na boku lebky, které byly zploštělé pod úhlem, čímž lebka získala tvar písmene V (a udýchaní novináři všude měli možnost opět mluvit o mimozemšťanech).

8. ANGLIE, 17. STOLETÍ n. l.

Technicky vzato byla tato lebka nalezena v Paříži, ale to jen proto, že tam dotyčný mladík studoval. Thomas Craven byl Angličan pocházející z bohaté šlechtické rodiny. Jeho otec sir William byl v roce 1610 lordem starostou Londýna. Jeho dva bratři byli barony. Bylo mu 17 nebo 18 let, když v roce 1636 zemřel v Paříži na mor. Tělo Thomase Cravena bylo nabalzamováno, uloženo do olověné rakve a pohřbeno na protestantském hřbitově na pařížském předměstí Saint-Maurice.

Bylo nalezeno při archeologických vykopávkách v roce 1986 a identifikováno podle láskyplného latinského nápisu na měděné desce přivařené k rakvi, který mladého Thomase popisoval jako „vzor dobrého chování“. Na desce nebylo uvedeno, ale při osteologickém zkoumání bylo zjištěno, že Thomas Craven měl uměle prodlouženou lebku. Mělo se za to, že dlouhá lebka dodává obličeji elegantní štíhlost, která byla v londýnské společnosti počátku 17. století stále v módě, tisíc let poté, co tento trend ustoupil u germánských národů na kontinentu.

V roce 2015 byla ze skenu lebky Thomase Cravena vytvořena 3D rekonstrukce obličeje, jak můžete vidět na videu výše. Prodlouženou lebku je možné vnímat i po přidání šviháckých dlouhých vlasů.

9. Kravenova lebka byla v roce 1933 zničena. DEMOKRATICKÁ REPUBLIKA KONGO, 18. STOLETÍ n. l.

Lidé kmene Mangbetu v dnešní Demokratické republice Kongo ve střední Africe prodlužovali lebky svých kojenců tím, že je omotávali pásy z žirafí kůže, provazy nebo látkou. Jak dítě rostlo, vazba se měnila, aby odpovídala větším rozměrům a zároveň zajistila, že lebka dosáhne požadovaného protáhlého tvaru. Tato praxe byla považována za umění. Výrazný tvar hlavy byl znakem inteligence, postavení a krásy a byl zdůrazňován úpravou vlasů – copánky namotanými kolem hlavy – a doplňky, jako byly čelenky s košíkářským rámem. Byla také častým motivem v dekorativním umění Mangbetů, například na jejich antropomorfní keramice, rukojetích nožů a obloukových harfách zvaných donnu.

Tato praxe pokračovala i ve 20. století a zanikla až v 50. letech 20. století pod vlivem evropské kultury a právního tlaku koloniální belgické vlády.

10. PACIFIC NORTHWEST, UNTIL THE 20th CENTURY CE

Není jisté, kdy se Číňané žijící na řece Columbia na území dnešního USA začali chovat.USA ve státech Washington a Oregon začali zplošťovat lebky svých nemluvňat, ale v době, kdy tudy v roce 1805 táhli Lewis a Clark, byl tento zvyk v jejich kultuře hluboce zakořeněn. Činookská společnost byla vysoce stratifikovaná a otrokářská. Přivázání dítěte ke kolébce zajišťovalo, že bude po celý život označeno jako dítě pocházející z „dobré rodiny“ a v dospělosti nebude zotročeno.

Nebyl to jen symbol postavení, ale jasná dělící linie kasty. Sirotci, děti ze „špatných rodin“ a otroci byli z této praxe vyloučeni a bylo s nimi kvůli tomu zacházeno s opovržením. Když přišli Evropané a činocké ženy měly děti s bílými muži, prudce vzrostl počet infanticid, když otcové odmítali podrobit své děti lebeční deformaci – matky raději své děti zabily, než aby dovolily, aby na ně bylo pohlíženo jako na otroky.

.