Irácká ústava z roku 2005 uznává autonomní oblast Kurdistán na severu země, kterou řídí regionální vláda Kurdistánu.

To byl výsledek desetiletí trvajícího politického a vojenského úsilí o zajištění samosprávy kurdské menšiny, jejíž počet se odhaduje na více než 6 milionů a která tvoří 17 až 20 % obyvatel Iráku.

Kurdové, kterých je celkem 30-40 milionů, žijí v kompaktní oblasti, která sahá od Sýrie na západě po Írán na východě a Irák na jihu, na sever přes Turecko až do států bývalého sovětského Kavkazu.

• Časová osa – chronologie klíčových událostí
• Přečtěte si další profily zemí – profily BBC Monitoring

Jen v Iráku se jim v nedávné době podařilo vytvořit vlastní stabilní vládu, i když v rámci federálního státu.

Navíc nárůst sektářského napětí v rámci celého Iráku od roku 2013, který vyvrcholil násilnou kampaní zahájenou radikální skupinou Islámský stát, znamenal, že v roce 2014 byla jednota Iráku vážně ohrožena.

V červenci 2014 oznámil prezident iráckého Kurdistánu Masúd Barzání, že jeho vláda plánuje koncem roku uspořádat referendum o nezávislosti, vzhledem k tomu, že Irák je již „fakticky rozdělen“. Toto oznámení vyvolalo znepokojení u iráckých sousedů, kteří se obávali, že by se mohlo stát precedentem pro jejich vlastní neklidné kurdské menšiny.

Po změně vedení irácké vlády však došlo ke zlepšení vztahů s iráckým Kurdistánem. Obě strany se dohodly na spolupráci při porážce společného nepřítele Islámského státu a plány na referendum o nezávislosti byly odloženy – ale jen do roku 2017.

V září téhož roku se hlasování uskutečnilo a drtivá většina hlasujících se vyslovila pro nezávislost, částečně povzbuzena úspěchy svých ozbrojených sil pešmergů při porážce Islámského státu a postupu na území, které je předmětem sporu mezi centrální a kurdskou vládou. Vláda v Bagdádu reagovala hněvivě a přikročila k obnovení své autority.

Dlouhý boj

Kurdové v Iráku se po porážce Osmanské říše v roce 1918 dostali pod britskou koloniální správu. Zklamaní v nadějích na nezávislost zahájili kurdští vůdci řadu povstání proti britské a následně irácké vládě

Ty byly nemilosrdně potlačeny, nejznáměji koncem 80. let 20. století, kdy Saddám Husajn zaútočil na Kurdy masivními ozbrojenými silami v kampani „Anfal“.

Tato akce zahrnovala záměrné útoky chemickými zbraněmi na civilní obyvatelstvo, z nichž nejznámější byla akce ve městě Halabdža v roce 1988.

Různé irácké vlády po revoluci v roce 1958 slibovaly Kurdům autonomii, ale žádná z nich se neuskutečnila, dokud mezinárodní koalice proti Saddámovi nezavedla v roce 1991 po první válce v Zálivu částečnou bezletovou zónu v severním Iráku.

To umožnilo kurdským vůdcům a jejich ozbrojeným silám pešmergů upevnit své postavení na severu po stažení iráckých sil a poskytlo základ pro ústavní dohodu z roku 2005.

Post-saddámovská obnova

Nejbližší úkoly, které stály před kurdskou vládou, byly velké a zahrnovaly obnovu infrastruktury, vytvoření správy a vstřebání statisíců lidí vysídlených po letech války a ničení.

Všechno její úsilí předčilo veškerá očekávání. Irácký Kurdistán se do značné míry vyhnul strádání posledních let Saddámovy vlády a chaosu, který následoval po jeho svržení v roce 2003, a vybudoval parlamentní demokracii s rostoucí ekonomikou.

Významné problémy nicméně zůstávají. Vnitrozemský Kurdistán je obklopen zeměmi, které nejsou nakloněny kurdským aspiracím – Tureckem, Sýrií a Íránem.

Je také ve sporu s iráckou vládou o několik území, zejména o historické město Kirkúk.

Napětí mezi hlavními politickými stranami – Vlasteneckým svazem Kurdistánu a Demokratickou stranou Kurdistánu – přerostlo v občanskou válku, která v letech 1994-97 téměř zničila autonomní vládu, a některé neshody přetrvávají.

VEDLE

Premiér: Nechirvan Barzání

Nechirvan Barzání je od odchodu prezidenta Masúda Barzáního v listopadu 2017 hlavní autoritou ve výkonné moci kurdského autonomního regionu.

Masúd Barzání odstoupil poté, co uspořádal referendum o nezávislosti, které se mu vymstilo tím, že vyvolalo tvrdý odpor centrální irácké vlády.

Bagdádská vláda dobyla zpět území držené Kurdy mimo jejich autonomní oblast, převzala kontrolu nad ropnými poli, která jsou životodárnou silou ekonomiky regionu, a zavedla leteckou blokádu, která trvala šest měsíců.

Nechirvan Barzání je synovcem Masúda Barzáního. Od roku 2006 zastával funkci premiéra po všechny tři roky s výjimkou roku 2006 a v kurdské politice je vnímán jako méně polarizující postava, která má s konkurenčními kurdskými stranami vřelejší vztahy než jeho strýc.

TIMELINE

Několik klíčových dat v historii iráckého Kurdistánu:

1920 – Po rozpadu Osmanské říše se objevují a následně zanikají kurdské naděje na vlastní stát. Kurdové v Iráku, Íránu, Sýrii a Turecku od té doby usilují o vlastní vlast.

1988 – Irácký prezident Saddám Husajn zaútočil jedovatým plynem na kurdské město Halabdža a zabil tisíce Kurdů v kampani, kterou několik zemí označilo za genocidu.

1991 – Po válce v Perském zálivu vytvářejí koaliční síly bezpečné útočiště pro Kurdy, kteří tak fakticky získávají autonomii.

1994-97 – Občanská válka, do níž jsou zapojeny síly konkurenční Kurdské demokratické strany a Vlasteneckého svazu Kurdistánu.

2005 – Po svržení Saddáma Husajna je Kurdistán v nové irácké ústavě označen za autonomní federální oblast.