Pandemie koronaviru zahnala vládu do příslovečného kouta a přiměla ji, aby si na odvrácení dnešní vážné hrozby půjčila velké prostředky z budoucnosti. Bez tohoto zásahu by se americká ekonomika ocitla v mnohem horší recesi nebo možná dokonce v depresi. I když nadměrné půjčování bylo možná menším zlem, rostoucí dluh bude mít v budoucnu následky. Vzhledem k tomu, že dluh se blíží 27 bilionům dolarů a do roku 2028 by měl vzrůst na 78 bilionů dolarů*, bude představovat značnou výzvu. Jak se měnil státní dluh během minulých prezidentských administrativ? Jak ovlivní budoucnost vítězství Bidena nebo Trumpa v listopadu? Jak současná fiskální krize ovlivní budoucí zdanění?
*Zdroj: usdebtclock.org
Státní dluh: historická perspektiva
Státní dluh je běžnou součástí federálního rozpočtu od doby, kdy prezident Nixon v roce 1971 opustil zlatý standard. Od roku 1971 měl federální rozpočet přebytek pouze ve 4 ze 48 let, tj. v 8,0 % případů. Průměrný fiskální deficit byl navíc před rokem 1971 menší, protože Washington byl ve svých výdajích zdrženlivější. Po zrušení zlatého standardu však pouta padla, protože Kongres mohl podle potřeby hlasovat o stanovení nového, vyššího úvěrového limitu. Následující graf ukazuje přebytek/nedostatek federální vlády od 30. června 1901 do 30. září 2019. Opět si všimněte, jak se situace drasticky změnila po odstranění zlatého standardu.
Další graf ukazuje výši dluhu na začátku funkčního období každého prezidenta počínaje Jimmym Carterem v lednu 1977. Graf je barevně označen podle příslušnosti k politické straně.
Když Jimmy Carter nastoupil do úřadu, činil dluh 669,2 miliardy dolarů. O čtyři roky později, na konci jeho funkčního období, se dluh zvýšil na 964,5 miliardy dolarů. Během dvou Reaganových funkčních období se dluh zvýšil o 1,77 bilionu dolarů, za Bushe staršího o 1,4 bilionu dolarů, za Clintona o 1,5 bilionu dolarů, za Bushe mladšího o 5,3 bilionu dolarů, za Obamy o 8,7 bilionu dolarů a za prezidenta Trumpa do ledna 2020 o 3,3 bilionu dolarů.
Následující graf ukazuje procentuální nárůst za jednotlivých prezidentů.
Prezident Carter spolu s Kongresem ovládaným demokraty předsedal 44,1% nárůstu státního dluhu. Jeho nástupce, prezident Reagan, během svých dvou funkčních období dohlížel na nárůst dluhu o 77,4 % a 60,2 %, přičemž spolupracoval s rozděleným Kongresem ve všech letech kromě posledních dvou. Během prezidentství George H. W. Bushe vzrostl federální dluh o 54,4 %, neboť obě komory Kongresu ovládali demokraté. Když byl v úřadu prezident Clinton, federální dluh také vzrostl, ale jen mírně. Během prvních dvou let jeho vlády kontrolovali Kongres demokraté, ale na zbývajících šest let získali kontrolu republikáni. Když byl v Bílém domě George W. Bush, vzrostl státní dluh v jeho prvním funkčním období o 34,7 % a ve druhém o 43,1 %. Republikáni kontrolovali Kongres ve všech letech kromě jeho posledních dvou let. Za prezidenta Obamy se dluh v jeho prvním funkčním období zvýšil o 50,7 % a ve druhém o 18,3 %. Během prvních tří let vlády prezidenta Trumpa se dluh zvýšil o 17,0 %. Pak přišla pandemie.
Následující tabulka ukazuje výši dluhu na začátku každého prezidentského období (včetně poloviny volebního období), procento nárůstu během každého prezidenta a stranu, která ovládala Kongres.
Kolik dluhu je příliš mnoho?“
Většina do jisté míry chápe, že nadměrné zadlužení poškodí budoucí generace. Abychom však pochopili celý dopad, odkážeme na studii, kterou v roce 2011 provedla Banka pro mezinárodní platby. BIS se sídlem ve švýcarské Basileji vlastní 62 centrálních bank ze zemí celého světa, které dohromady představují 95 % celkového světového HDP. Je to banka centrálních bank. Ve studii nazvané „Skutečné účinky dluhu“ BIS zjistila: „Při mírné úrovni dluh zlepšuje blahobyt a posiluje růst. Vysoké úrovně však mohou být škodlivé.“ Výzkum zkoumal údaje z 18 zemí z let 1980 až 2010. Závěr? Když vládní dluh překročí 85 % HDP, hospodářský růst se zpomalí. V současné době činí poměr federálního dluhu k HDP 136,58 %. V budoucnu tedy můžeme očekávat pomalejší hospodářský růst. Zpráva také uvádí, že s růstem federálního dluhu nad tuto hranici je země méně schopná zvládnout neočekávanou krizi.
Přemrštěný federální dluh: Co to znamená?“
Vláda je tak solventní, jak solventní jsou její občané. Pokud je dostatek pracovních míst a slušné mzdy, bude se ekonomice dařit lépe a z toho plynou i daňové příjmy. Pokud se však při tak vysokém zadlužení nepodaří Washingtonu dostat rozpočet pod kontrolu, bude se snažit zvýšit daně. K prosperitě se však nelze dobrat pomocí daní a ve skutečnosti je zvýšené zdanění ekonomickým protivětrem.
Jak ovlivní situaci listopadové volby? Pokud Trump zvítězí, bude pokračovat v deregulaci a snižování daní, aby podpořil hospodářský růst. Trump se v otázce hospodářského růstu velmi podobá Reaganovi. Pokud vyhraje Biden, dojde ke zvýšení regulace, vyššímu zdanění a nárůstu sociálních programů. Jak se bude vláda rozšiřovat, bude vyžadovat ještě více příjmů a prostředkem k tomu budou daně. Avšak vzhledem k již rostoucímu dluhu, který má v příštích letech výrazně vzrůst, vytvoří další zadlužení systémové problémy, z nichž se v určitém okamžiku možná nebude možné vymanit.
Amerika se nachází na křižovatce. Pokud se státní dluh zvýší tak, jak se předpokládá (45 bilionů dolarů v roce 2024 a 78 bilionů dolarů v roce 2028), Američané pocítí bolest, protože trhy práce se zúží, propast mezi horními 10 % a dolními 50 % se zvětší a sociální nepokoje vzrostou.
Citujme Ronalda Reagana: „Existuje zde jasná příčina a následek, které jsou stejně čisté a předvídatelné jako fyzikální zákon:
Podívejte se na mé webové stránky.