Nežádoucí účinky léků předepsaných na jedno onemocnění se často ukáží jako nečekaně pozitivní u jiných stavů. Běžně užívané antidepresivum escitalopram významně snižuje dvě neurotoxické složky spojené se ztrátou paměti a demencí, prokázala právě provedená studie Loyola University Medical Center.

Studie „Does escitalopram reduce neurotoxity in major depression?“ (Snižuje escitalopram neurotoxicitu u těžké deprese). (publikovaná v časopise Journal of Psychiatric Research se zabývala vztahem mezi imunitním systémem a depresí a kromě jiných údajů o reakci organismu na depresi zjistila i tento efekt.

Stres a deprese spolu souvisejí kruhově: stres může u některých lidí, kteří jsou k němu náchylní, vyvolat depresi a deprese – zejména pokud není léčena – vyvolává stres. A cyklus začíná znovu.

Při tomto opakování imunitní systém rozpozná problém a reaguje na stres a depresi, jako by šlo o nemoc jiné povahy, například o infekci. Počáteční reakce, zánět, chrání před stresem, avšak chronický zánět s sebou nese řadu problémů. Podle Angelose Halarise, profesora na katedře psychiatrie a behaviorálních neurověd na Stritchově lékařské fakultě Loyolovy univerzity v Chicagu a hlavního autora experimentu, který hovořil s Infobae, se jedná o zvýšenou depresi.

-Proč imunitní systém reaguje na depresi?

-Je to složitý, obousměrný okruh, který ve skutečnosti zahrnuje mnoho mozkových a periferních systémů. Mezi tyto systémy patří mozek a jeho neurotransmiterové komplexy, imunitní systém, endokrinní systém a autonomní nervový systém. Společným jmenovatelem je zřejmě stres, k němuž se u některých zranitelných jedinců přidává náchylnost ke stresu. Stres spouští kaskádu událostí, které vysílají poplašné signály do mozku a imunitního systému podobně jako při napadení těla bakteriemi nebo viry.

-Proč je tak obtížné přerušit cyklus deprese a stresu?

-Poplašné signály mobilizují prozánětlivé a protizánětlivé látky v mozku a na periferii, jejichž cílem je chránit tělo před poškozením. Některé z těchto látek – zejména cytokiny – mohou způsobit deficit neurotransmiterů, který je z velké části příčinou depresí a sebevražd. K podobnému jevu dochází i u kortizolu: zpočátku je určen k ochraně, ale pokud jeho sekrece přetrvává, může být pro mozkové buňky, zejména ty, které se nacházejí v oblasti hipokampu, toxický. Pokud není rychle zahájena účinná léčba, deprese se prohlubuje a jako neřešený stav se stává více stresující a začarovaný kruh začíná znovu.

Studie, která se zabývala úlohou antidepresiv při přerušení tohoto cyklu, srovnávala 30 pacientů s těžkou depresí – z nichž 20 dosáhlo konce – s 27 zdravými jedinci. Po dobu 12 týdnů dostávali pacienti escitalopram.

Osmdesát procent z nich uvedlo, že jejich depresivní příznaky částečně nebo zcela ustoupily. Předmětem studie Halarisu však byla zánětlivá reakce: na začátku studie byly hladiny devíti látek uvolňovaných do krevního oběhu imunitním systémem vyšší u pacientů s depresí než u zdravých osob. A na konci studie pacienti léčení escitalopramem vykazovali významný pokles dvou z těchto sloučenin, které jsou obě neurotoxické, tj. schopné zabíjet mozkové buňky, což může při absenci léčby způsobit ztrátu paměti a dokonce demenci.

Jak uvolňování neurotoxinů funguje?

-Některé z látek uvolňovaných imunitním systémem jsou zodpovědné za neurotoxický účinek, i když nepřímo. Některé prozánětlivé látky vylučované některými mozkovými buňkami a některými krevními buňkami mohou stimulovat kritický enzym indolamin dioxygenázu, který způsobuje, že se tryptofan přestane podílet na tvorbě serotoninu. Serotonin je klíčovým neurotransmiterem pro regulaci nálady. Je známo, že nedostatek serotoninu je částečně zodpovědný za depresi. V důsledku tohoto přesměrování tryptofanu na jinou metabolickou dráhu, ze serotoninové dráhy na chinureninovou dráhu, vznikají toxické metabolity, zejména kyselina chinurenová, která způsobuje buněčnou smrt.

VÍCE:

-Escitalopram ji zřejmě přiměl snížit koncentraci dvou neurotoxinů. Co z toho přesně vyplývá?

Hlavní je, že escitalopram a možná i další podobná antidepresiva mohou kromě zmírnění deprese nabízet i neuroprotektivní účinek.

Výzkumník vysvětlil, že escitalopram patří do skupiny selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI): skupiny antidepresiv, jejichž cílem je zabránit zpětnému vstřebávání serotoninu uvolněného v mozku, a tím zvýšit hladinu serotoninu v mozku. Jsou to dnes nejčastěji předepisovaná antidepresiva: kromě escitalopramu jsou to fluoxetin, paroxetin, sertralin a citalopram. Halaris doufá, že nové klinické studie prověří, zda mají všechna SSRI stejný neuroprotektivní vliv.

Studie posiluje myšlenku o složitosti deprese, jejíž podstata je stále zkoumána a která není úspěšně léčena u všech pacientů, ani určitými léky nebo určitou terapií. „To potvrzuje to, co jsme vždy předpokládali: že deprese je velmi různorodý stav, který je u různých jedinců způsoben různými faktory,“ uvedl lékař.